::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Píšete ? Pochlubte se..
poezie, povídky, říkanky, srandičky a citáty .)
Ing. Stinolez »
Bc. Fenrir (0:27:30): Vše.. ;) Mini(mikro)povidka...
Ing. Stinolez »
Oddanost
Cesan vstoupí do trůnního sálu. Obdivuje nádheru místnosti pokleká před diamanty vykládaný trůn. Sklopiv zrak obrací se na svou královnu: „Výsosti, jsem tu, abych Vám přísahal svou bezmeznou oddanost."
Královna pokynuvši rukou na sloužícího chladně prohlásí: „Jsi-li mi tak oddaný, seber tuto dýku a bodni se jí do srdce!"
Cesan vezme dýku z krvavě rudého polštářku a bodne se. Bez života se zhroutí na dlažbu vykládanou zlatými ornamenty a zpod něj se začíná rozšiřovat veliká krvavá kaluž. Královna opětovně pokyne rukou a jiní sloužící odklidí tělo a krvavou spoušť. Otřou dýku a vrátí ji zpět na polštář.
Jakmile je vše odklizeno, předstoupí před královnu herold a sytým barytonem prohlásí: „Další..."
Cesan vstoupí do trůnního sálu. Obdivuje nádheru místnosti pokleká před diamanty vykládaný trůn. Sklopiv zrak obrací se na svou královnu: „Výsosti, jsem tu, abych Vám přísahal svou bezmeznou oddanost."
Královna pokynuvši rukou na sloužícího chladně prohlásí: „Jsi-li mi tak oddaný, seber tuto dýku a bodni se jí do srdce!"
Cesan vezme dýku z krvavě rudého polštářku a bodne se. Bez života se zhroutí na dlažbu vykládanou zlatými ornamenty a zpod něj se začíná rozšiřovat veliká krvavá kaluž. Královna opětovně pokyne rukou a jiní sloužící odklidí tělo a krvavou spoušť. Otřou dýku a vrátí ji zpět na polštář.
Jakmile je vše odklizeno, předstoupí před královnu herold a sytým barytonem prohlásí: „Další..."
blazniwka »
jednu legrácku. jen pro radost ;)
Jeníček
Snad někdy kol půlnoci
Na strom Jeník vylezl
Odtud není pomoci
Zlý rádce ho převezl
Do všech stran se rozhlížel
Sám světlo ve tmě hledal
Jen jedno v dáli přehlížel
Jím oslnit se nedal
Pak viděla ho bludička
Ta víla v šatu prostém
"On bude tvůj, maličká"
Zpěv tichý se linul hvozdem
Po lese a po stráni
Jeník slyšel volání
Zas bludička lákala
Aby chlapce dostala
Slezl Jeník ze stromu
A libý hlas šel najít
On netušil pohromu
Chtěl vína jen se napít
Na mýtině vprostřed lesa
Vilná víla sama plesá
Tam ji Jeník uviděl
Z lesa za ní honem šel
"Vy zasáhla jste srdce mé"
Pravil hned nic netuše
"Vy jste, pane, opilý
Jen venčím noční motýly"
Ve svitu luny tancovali
Dalšího by se nenadáli
Jeník vzal ji za pačesy
"V zimě ti stačit budou plesy!"
Když pohledem ho probodla
Měl strach, není-li podlá
Na mou věru – nebyla!
Jinak Jeníka by zabila
Pak nahé víle půjčil triko
V obchodě jí koupil mlíko
"Krásná jsi, jen trochu bledá,
však neboj, to se poddá!"
Jeníček a bludička
O nich tahle básnička
Nazí tančí v pokoji
O hvozdy už nestojí
Jeníček
Snad někdy kol půlnoci
Na strom Jeník vylezl
Odtud není pomoci
Zlý rádce ho převezl
Do všech stran se rozhlížel
Sám světlo ve tmě hledal
Jen jedno v dáli přehlížel
Jím oslnit se nedal
Pak viděla ho bludička
Ta víla v šatu prostém
"On bude tvůj, maličká"
Zpěv tichý se linul hvozdem
Po lese a po stráni
Jeník slyšel volání
Zas bludička lákala
Aby chlapce dostala
Slezl Jeník ze stromu
A libý hlas šel najít
On netušil pohromu
Chtěl vína jen se napít
Na mýtině vprostřed lesa
Vilná víla sama plesá
Tam ji Jeník uviděl
Z lesa za ní honem šel
"Vy zasáhla jste srdce mé"
Pravil hned nic netuše
"Vy jste, pane, opilý
Jen venčím noční motýly"
Ve svitu luny tancovali
Dalšího by se nenadáli
Jeník vzal ji za pačesy
"V zimě ti stačit budou plesy!"
Když pohledem ho probodla
Měl strach, není-li podlá
Na mou věru – nebyla!
Jinak Jeníka by zabila
Pak nahé víle půjčil triko
V obchodě jí koupil mlíko
"Krásná jsi, jen trochu bledá,
však neboj, to se poddá!"
Jeníček a bludička
O nich tahle básnička
Nazí tančí v pokoji
O hvozdy už nestojí
sabu »
díky dík:) Tak ještě jedna taková kratinká...
Pořád víc se mi zdá,
tak jak mi léta plynou,
někdy jsem kladivem
a někdy kovadlinou.
Tak jak tak bez rozdílu,
až ztratím svojí sílu,
pro slávu rokům příštím
se roztříštím.
Pořád víc se mi zdá,
tak jak mi léta plynou,
někdy jsem kladivem
a někdy kovadlinou.
Tak jak tak bez rozdílu,
až ztratím svojí sílu,
pro slávu rokům příštím
se roztříštím.
sabu »
Všechno co škola mně naučila,
když to teď tak vydím,
je číst mezi řátky
spoustu hnusných slov
a ubližovat lidím.
Verze pro vlka
Všechno co škola mě naučila,
i s tím svým slavným videm,
je číst mezi řádky
samá hnusná slova
a ubližovat lidem.
když to teď tak vydím,
je číst mezi řátky
spoustu hnusných slov
a ubližovat lidím.
Verze pro vlka
Všechno co škola mě naučila,
i s tím svým slavným videm,
je číst mezi řádky
samá hnusná slova
a ubližovat lidem.
Fenrir »
mno zatimco los se mi líbil a to téma mi přišlo fajn, tak tohle je skutečně o ničem (ale poprala ses s tim skvěle, téma je skutečně nezáviděníhodný) a žádnou zajímavou myšlenku v tom nenajdu
Jericho »
Chyb i/y a vcelku primitivního "děje" jsem si vědom... Nicméně účel tohoto je jen sdělení pro mou drahou... :o)
Setkání s Andělem...
Zahleděl se do korun stromů, kde listy hrály všemi barvami. Pohledem hledal bytost, která se mu v tom podzimním barevném království ztratila. Procházel se pomalu po cestě táhnoucí se středem lesa a naslouchal jeho zvukům. Stýskalo se mu a neustále těkal očima po okolí, zda jí neuvidí. Nic. Vítr vydával krásnou svištivou melodii a pohrával si s korunami stromů. Lesní zvěř si užívala poslední měsíce před zimou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho drahá mohla objevit. Chvíle s ní byli nepopsatelně krásně a chvíle bez ní, jichž bylo daleko více, byli neuvěřitelně dlouhé a bolestivé. Nejraději by jí měl u sebe pořád. Svého Anděla.
Anděla, kterému v těle koluje krev tygra.
Anděla, který byl jak dravý, tak i milý a láskyplný.
Anděla s neodolatelným pohledem a úsměvem.
Anděla s nepopsatelně přitažlivou aurou.
Anděla, kterého miloval z celého srdce jako nic jiného.
Ucítil vůni růží. Vůni, která byla pro jeho nos jako pohlazení. Vůni, kterou dobře znal. Vůni, která patřila jen jedné bytosti. Andělovi. Otočil se a uviděl tu, kterou již nedoufal, že ten den spatří. Tu, pro kterou jeho srdce bilo a plíce dýchaly. Stála uprostřed cesty v rudé záři, oblečena do černých šatů. Její nádherné oči ho paralyzovali, sladké rty vábily, závoj vlasů plápolal ve hře větru a jejich vůně byla cítit až k němu. Vykročila pomalým krokem k němu. Každý její krok, pohyb těla, byl neodolatelný. Blížila se k němu jako bohyně krásy, pohledem neustále směřujíc na něj a přitahujíc každým pohybem, který měnil okolí. Záře, která jí obklopovala, zanechávala za sebou rudé a černé růže.
Vítr ustal. Dělil je poslední krok. Rudá záře kolem nich vytvořila kruh plný krásných a vonících růží. Sehnul se a utrhl od každé barvy po jedné. Podíval se do jejích očí. Viděl v nich touhu, očekávání, radost a lásku. „Má lásko, odpusťte mi vše zlé, jako i já Vám odpouštím, nezarmuťte mne ani sebe v čase nastalém i přicházejícím a vedle mne jděte dále životem. Neboť Vy jste život můj a štěstí mé, má radost i mé prokletí, a jenom s Vámi můj život smysl má... Miluji Vás a není to bezdůvodně. Jak v noci, tak i ve dne. Miluji Vás a nepřestávám snít o naší lásce a o dni, kdy budu moci s Vámi žít.“ řekl a podal jí růže.
Rudá záře se začala zvětšovat až se rozptýlila do celého lesa a udělala z něj ráj růží. Anděly stékala po tváři slza. Jeho milovaná ho políbila. Cítil jak jeho tělem probíhá teplo, pocit klidu a nesmírného štěstí. Její rty byly sladké, jemné a jedinečné. Nechtěl aby to někdy skončilo, jelikož to byla nádherná chvíle. Polibek s Andělem jeho srdce! Cítil že jí po tváři stékají slzy způsobené jeho slovy.
Po polibku se se slovy „Miluji Tě“ na rtech rozplynula spolu se září a zbyl jen ráj růží…
Setkání s Andělem...
Zahleděl se do korun stromů, kde listy hrály všemi barvami. Pohledem hledal bytost, která se mu v tom podzimním barevném království ztratila. Procházel se pomalu po cestě táhnoucí se středem lesa a naslouchal jeho zvukům. Stýskalo se mu a neustále těkal očima po okolí, zda jí neuvidí. Nic. Vítr vydával krásnou svištivou melodii a pohrával si s korunami stromů. Lesní zvěř si užívala poslední měsíce před zimou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho drahá mohla objevit. Chvíle s ní byli nepopsatelně krásně a chvíle bez ní, jichž bylo daleko více, byli neuvěřitelně dlouhé a bolestivé. Nejraději by jí měl u sebe pořád. Svého Anděla.
Anděla, kterému v těle koluje krev tygra.
Anděla, který byl jak dravý, tak i milý a láskyplný.
Anděla s neodolatelným pohledem a úsměvem.
Anděla s nepopsatelně přitažlivou aurou.
Anděla, kterého miloval z celého srdce jako nic jiného.
Ucítil vůni růží. Vůni, která byla pro jeho nos jako pohlazení. Vůni, kterou dobře znal. Vůni, která patřila jen jedné bytosti. Andělovi. Otočil se a uviděl tu, kterou již nedoufal, že ten den spatří. Tu, pro kterou jeho srdce bilo a plíce dýchaly. Stála uprostřed cesty v rudé záři, oblečena do černých šatů. Její nádherné oči ho paralyzovali, sladké rty vábily, závoj vlasů plápolal ve hře větru a jejich vůně byla cítit až k němu. Vykročila pomalým krokem k němu. Každý její krok, pohyb těla, byl neodolatelný. Blížila se k němu jako bohyně krásy, pohledem neustále směřujíc na něj a přitahujíc každým pohybem, který měnil okolí. Záře, která jí obklopovala, zanechávala za sebou rudé a černé růže.
Vítr ustal. Dělil je poslední krok. Rudá záře kolem nich vytvořila kruh plný krásných a vonících růží. Sehnul se a utrhl od každé barvy po jedné. Podíval se do jejích očí. Viděl v nich touhu, očekávání, radost a lásku. „Má lásko, odpusťte mi vše zlé, jako i já Vám odpouštím, nezarmuťte mne ani sebe v čase nastalém i přicházejícím a vedle mne jděte dále životem. Neboť Vy jste život můj a štěstí mé, má radost i mé prokletí, a jenom s Vámi můj život smysl má... Miluji Vás a není to bezdůvodně. Jak v noci, tak i ve dne. Miluji Vás a nepřestávám snít o naší lásce a o dni, kdy budu moci s Vámi žít.“ řekl a podal jí růže.
Rudá záře se začala zvětšovat až se rozptýlila do celého lesa a udělala z něj ráj růží. Anděly stékala po tváři slza. Jeho milovaná ho políbila. Cítil jak jeho tělem probíhá teplo, pocit klidu a nesmírného štěstí. Její rty byly sladké, jemné a jedinečné. Nechtěl aby to někdy skončilo, jelikož to byla nádherná chvíle. Polibek s Andělem jeho srdce! Cítil že jí po tváři stékají slzy způsobené jeho slovy.
Po polibku se se slovy „Miluji Tě“ na rtech rozplynula spolu se září a zbyl jen ráj růží…
Jericho »
O některých chybách vím a o tom co Ti nesedí také... Na Facebooku jsem něco opravil, ale tady jsem na to zapomněl... :)
MVDr.prostejanek »
Dala bych si pozor na pravopisnou stránku - shoda podmětu s přísudkem!!, čárky.... Občas je to trochu šroubované (nesedí mi třeba - milé objetí jej mile...)... ale to je fuk... zas je to tak nadšený, že se ty chyby ztratí :)
Jericho »
Nic extra... Napsáno pro mou drahou k prvnímu měsíci s ní...
„Vzhůru do druhého krásného měsíce!“ říkal si chlapec následující den v noci po měsíčním výročí s jeho milovanou. Živě v hlavě ještě měl těch pár krásných hodin z minulého dne se svou drahou, které spolu strávili. Pořád cítil její sladké polibky na svých rtech, něžné dotyky a lásku vyzařující z jejích očí. Miluje ji, ví že ona jeho také a je za to nesmírně rád.
Vzpomíná na to jak se poznali. Znali se sice již 2 roky, nicméně více se sblížili až před cca 2 měsíci. Zpočátku nevinné rozhovory, které se postupem času přehoupli v rozhovory více důvěrné. Lady jeho to je a byla. Líbilo se jí, když jí tak říkal. Od začátku si vykali. Imponovalo jim to. Cítili z toho jakýsi bližší rozhovor, než vedou s ostatními. Úctu, přitažlivost k druhému která stále trvá. Při těch rozhovorech cítil, jak mu je lady blízká, rozumí si s ní, shodnou se a dá se říci, přitahují se. Líbila se mu její povaha, která na něj z těch písmenek vyzařovala.
Den před jejím odjezdem do Chorvatska se sešli. Když lady uviděl, dýchla na něj oslňující krása. Nádherný obličej na kterém ho uhranuli hnědo-zelené oči, které se jakoby blýskali tím, že ho vidí. Závoj voňavých a dlouhých vlasů, jenž se pohupovali v rytmu jejího kroku a nevýslovně hezká postava ukrytá pod šatstvem. Její milé objetí jej mile překvapilo. „Anděl?“ říkal si. Byl zvědav, zda lady bude osobně taková jako při rozhovorech na síti. Vykročili směr park a po pár chvílích se usadili na lavičku ukrytou pod stromem. Celou cestu cítil nervozitu lady. Nedivil se jí, jelikož také byl lehce nervózní. Od samého začátku si povídali a jinak tomu nebylo ani po usednutí na lavičku. Čím více vět si vyměnili, tím více se mu líbila. Políbili se. Krásný, delší a první polibek. Tato chvíle mu zůstala vypálená v paměti. „Nádherné!“ prolétlo mu hlavou. Přitulila se k němu. Bylo na tyto úvahy sice brzy, ale jeho já mu říkalo, že to je ta, kterou tak dlouho hledal. Jak už tomu bývá, čas v její přítomnosti ubíhal velmi rychle. Odcházeli ruku v ruce a jemu bylo nádherně. Dlouhých 10 dní nyní bude v Chorvatsku a za tu dobu si vyměnili spoustu esemesek, které je sblížili ještě více. Hrozně se na ní těšil, až jí zase uvidí.
Nedočkavost která předcházela jejich druhé, a osudové, schůzce by se dala krájet. Byli u něj doma. Vzpomíná na ten krásný, jedinečný dvouhodinový akt, při kterém si řekli ANO. V ten moment byste šťastnějšího člověka na Zemi hledali jen těžko. Nepopsatelné! Chtěl aby ta chvíle nikdy neskončila, aby trvala věčně! Její oči k němu mluvili tak krásným a jasným jazykem, že od nich skoro nemohl odtrhnout svůj pohled. Její pohyby a dotyky byly pro něj jako pohlazení milionem květů růží. Cítil, že ten den, ten okamžik, začíná něco krásného. Etapa života s andělem. Andělem, kterému tělem koluje krev tygra.
Nemýlil se. Opravdu chodí s andělem. Jak jinak popsat slečnu milou, chápající, věrnou, upřímnou, pomáhající, naslouchající atd., které v očích svítí „Miluji Tě“? A to celé v srdci tak krásného těla, které by nedokázal z kamene vytesat ani ten nejlepší sochař? Jsou sice spolu teprve měsíc, ale pouto, které si mezi sebou stačili utvořit je silné. Velmi silné. Aspoň to tak cítí a doufá, že to tak bude i nadále. Hrozně by si to přál a udělá pro to, co bude v jeho silách. Ví sám, že se někdy nechová nejlépe, některé situace mohl řešit jinak či některé jeho vlastnosti nejsou zrovna nejlepší. Štve ho to a je odhodlán s nimi bojovat. Potlačit je, jelikož mu na vztahu s jeho milou obrovsky záleží. Miluje ji, i když se to může zdát brzy, ale on to tak uvnitř cítí.
Krásné chvíle toho měsíce se mu v hlavě přehrávají pořád jako nádherný film, který je pořád a pořád delší. Mají před sebou dlouhou cestu, která skrývá mnoho krásného a určitě i řadu překážek se kterými se budou muset poprat. Oni to ale zvládnou! Poperou se s tím společně a zvítězí! Jedno tělo, jedna duše!
MILUJI TĚ MÁ LÁSKO! :-*
„Vzhůru do druhého krásného měsíce!“ říkal si chlapec následující den v noci po měsíčním výročí s jeho milovanou. Živě v hlavě ještě měl těch pár krásných hodin z minulého dne se svou drahou, které spolu strávili. Pořád cítil její sladké polibky na svých rtech, něžné dotyky a lásku vyzařující z jejích očí. Miluje ji, ví že ona jeho také a je za to nesmírně rád.
Vzpomíná na to jak se poznali. Znali se sice již 2 roky, nicméně více se sblížili až před cca 2 měsíci. Zpočátku nevinné rozhovory, které se postupem času přehoupli v rozhovory více důvěrné. Lady jeho to je a byla. Líbilo se jí, když jí tak říkal. Od začátku si vykali. Imponovalo jim to. Cítili z toho jakýsi bližší rozhovor, než vedou s ostatními. Úctu, přitažlivost k druhému která stále trvá. Při těch rozhovorech cítil, jak mu je lady blízká, rozumí si s ní, shodnou se a dá se říci, přitahují se. Líbila se mu její povaha, která na něj z těch písmenek vyzařovala.
Den před jejím odjezdem do Chorvatska se sešli. Když lady uviděl, dýchla na něj oslňující krása. Nádherný obličej na kterém ho uhranuli hnědo-zelené oči, které se jakoby blýskali tím, že ho vidí. Závoj voňavých a dlouhých vlasů, jenž se pohupovali v rytmu jejího kroku a nevýslovně hezká postava ukrytá pod šatstvem. Její milé objetí jej mile překvapilo. „Anděl?“ říkal si. Byl zvědav, zda lady bude osobně taková jako při rozhovorech na síti. Vykročili směr park a po pár chvílích se usadili na lavičku ukrytou pod stromem. Celou cestu cítil nervozitu lady. Nedivil se jí, jelikož také byl lehce nervózní. Od samého začátku si povídali a jinak tomu nebylo ani po usednutí na lavičku. Čím více vět si vyměnili, tím více se mu líbila. Políbili se. Krásný, delší a první polibek. Tato chvíle mu zůstala vypálená v paměti. „Nádherné!“ prolétlo mu hlavou. Přitulila se k němu. Bylo na tyto úvahy sice brzy, ale jeho já mu říkalo, že to je ta, kterou tak dlouho hledal. Jak už tomu bývá, čas v její přítomnosti ubíhal velmi rychle. Odcházeli ruku v ruce a jemu bylo nádherně. Dlouhých 10 dní nyní bude v Chorvatsku a za tu dobu si vyměnili spoustu esemesek, které je sblížili ještě více. Hrozně se na ní těšil, až jí zase uvidí.
Nedočkavost která předcházela jejich druhé, a osudové, schůzce by se dala krájet. Byli u něj doma. Vzpomíná na ten krásný, jedinečný dvouhodinový akt, při kterém si řekli ANO. V ten moment byste šťastnějšího člověka na Zemi hledali jen těžko. Nepopsatelné! Chtěl aby ta chvíle nikdy neskončila, aby trvala věčně! Její oči k němu mluvili tak krásným a jasným jazykem, že od nich skoro nemohl odtrhnout svůj pohled. Její pohyby a dotyky byly pro něj jako pohlazení milionem květů růží. Cítil, že ten den, ten okamžik, začíná něco krásného. Etapa života s andělem. Andělem, kterému tělem koluje krev tygra.
Nemýlil se. Opravdu chodí s andělem. Jak jinak popsat slečnu milou, chápající, věrnou, upřímnou, pomáhající, naslouchající atd., které v očích svítí „Miluji Tě“? A to celé v srdci tak krásného těla, které by nedokázal z kamene vytesat ani ten nejlepší sochař? Jsou sice spolu teprve měsíc, ale pouto, které si mezi sebou stačili utvořit je silné. Velmi silné. Aspoň to tak cítí a doufá, že to tak bude i nadále. Hrozně by si to přál a udělá pro to, co bude v jeho silách. Ví sám, že se někdy nechová nejlépe, některé situace mohl řešit jinak či některé jeho vlastnosti nejsou zrovna nejlepší. Štve ho to a je odhodlán s nimi bojovat. Potlačit je, jelikož mu na vztahu s jeho milou obrovsky záleží. Miluje ji, i když se to může zdát brzy, ale on to tak uvnitř cítí.
Krásné chvíle toho měsíce se mu v hlavě přehrávají pořád jako nádherný film, který je pořád a pořád delší. Mají před sebou dlouhou cestu, která skrývá mnoho krásného a určitě i řadu překážek se kterými se budou muset poprat. Oni to ale zvládnou! Poperou se s tím společně a zvítězí! Jedno tělo, jedna duše!
MILUJI TĚ MÁ LÁSKO! :-*