sabu »
Všechno co škola mně naučila,
když to teď tak vydím,
je číst mezi řátky
spoustu hnusných slov
a ubližovat lidím.
Verze pro vlka
Všechno co škola mě naučila,
i s tím svým slavným videm,
je číst mezi řádky
samá hnusná slova
a ubližovat lidem.
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Píšete ? Pochlubte se..
poezie, povídky, říkanky, srandičky a citáty .)
Fenrir »
mno zatimco los se mi líbil a to téma mi přišlo fajn, tak tohle je skutečně o ničem (ale poprala ses s tim skvěle, téma je skutečně nezáviděníhodný) a žádnou zajímavou myšlenku v tom nenajdu
Jericho »
Chyb i/y a vcelku primitivního "děje" jsem si vědom... Nicméně účel tohoto je jen sdělení pro mou drahou... :o)
Setkání s Andělem...
Zahleděl se do korun stromů, kde listy hrály všemi barvami. Pohledem hledal bytost, která se mu v tom podzimním barevném království ztratila. Procházel se pomalu po cestě táhnoucí se středem lesa a naslouchal jeho zvukům. Stýskalo se mu a neustále těkal očima po okolí, zda jí neuvidí. Nic. Vítr vydával krásnou svištivou melodii a pohrával si s korunami stromů. Lesní zvěř si užívala poslední měsíce před zimou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho drahá mohla objevit. Chvíle s ní byli nepopsatelně krásně a chvíle bez ní, jichž bylo daleko více, byli neuvěřitelně dlouhé a bolestivé. Nejraději by jí měl u sebe pořád. Svého Anděla.
Anděla, kterému v těle koluje krev tygra.
Anděla, který byl jak dravý, tak i milý a láskyplný.
Anděla s neodolatelným pohledem a úsměvem.
Anděla s nepopsatelně přitažlivou aurou.
Anděla, kterého miloval z celého srdce jako nic jiného.
Ucítil vůni růží. Vůni, která byla pro jeho nos jako pohlazení. Vůni, kterou dobře znal. Vůni, která patřila jen jedné bytosti. Andělovi. Otočil se a uviděl tu, kterou již nedoufal, že ten den spatří. Tu, pro kterou jeho srdce bilo a plíce dýchaly. Stála uprostřed cesty v rudé záři, oblečena do černých šatů. Její nádherné oči ho paralyzovali, sladké rty vábily, závoj vlasů plápolal ve hře větru a jejich vůně byla cítit až k němu. Vykročila pomalým krokem k němu. Každý její krok, pohyb těla, byl neodolatelný. Blížila se k němu jako bohyně krásy, pohledem neustále směřujíc na něj a přitahujíc každým pohybem, který měnil okolí. Záře, která jí obklopovala, zanechávala za sebou rudé a černé růže.
Vítr ustal. Dělil je poslední krok. Rudá záře kolem nich vytvořila kruh plný krásných a vonících růží. Sehnul se a utrhl od každé barvy po jedné. Podíval se do jejích očí. Viděl v nich touhu, očekávání, radost a lásku. „Má lásko, odpusťte mi vše zlé, jako i já Vám odpouštím, nezarmuťte mne ani sebe v čase nastalém i přicházejícím a vedle mne jděte dále životem. Neboť Vy jste život můj a štěstí mé, má radost i mé prokletí, a jenom s Vámi můj život smysl má... Miluji Vás a není to bezdůvodně. Jak v noci, tak i ve dne. Miluji Vás a nepřestávám snít o naší lásce a o dni, kdy budu moci s Vámi žít.“ řekl a podal jí růže.
Rudá záře se začala zvětšovat až se rozptýlila do celého lesa a udělala z něj ráj růží. Anděly stékala po tváři slza. Jeho milovaná ho políbila. Cítil jak jeho tělem probíhá teplo, pocit klidu a nesmírného štěstí. Její rty byly sladké, jemné a jedinečné. Nechtěl aby to někdy skončilo, jelikož to byla nádherná chvíle. Polibek s Andělem jeho srdce! Cítil že jí po tváři stékají slzy způsobené jeho slovy.
Po polibku se se slovy „Miluji Tě“ na rtech rozplynula spolu se září a zbyl jen ráj růží…
Setkání s Andělem...
Zahleděl se do korun stromů, kde listy hrály všemi barvami. Pohledem hledal bytost, která se mu v tom podzimním barevném království ztratila. Procházel se pomalu po cestě táhnoucí se středem lesa a naslouchal jeho zvukům. Stýskalo se mu a neustále těkal očima po okolí, zda jí neuvidí. Nic. Vítr vydával krásnou svištivou melodii a pohrával si s korunami stromů. Lesní zvěř si užívala poslední měsíce před zimou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho drahá mohla objevit. Chvíle s ní byli nepopsatelně krásně a chvíle bez ní, jichž bylo daleko více, byli neuvěřitelně dlouhé a bolestivé. Nejraději by jí měl u sebe pořád. Svého Anděla.
Anděla, kterému v těle koluje krev tygra.
Anděla, který byl jak dravý, tak i milý a láskyplný.
Anděla s neodolatelným pohledem a úsměvem.
Anděla s nepopsatelně přitažlivou aurou.
Anděla, kterého miloval z celého srdce jako nic jiného.
Ucítil vůni růží. Vůni, která byla pro jeho nos jako pohlazení. Vůni, kterou dobře znal. Vůni, která patřila jen jedné bytosti. Andělovi. Otočil se a uviděl tu, kterou již nedoufal, že ten den spatří. Tu, pro kterou jeho srdce bilo a plíce dýchaly. Stála uprostřed cesty v rudé záři, oblečena do černých šatů. Její nádherné oči ho paralyzovali, sladké rty vábily, závoj vlasů plápolal ve hře větru a jejich vůně byla cítit až k němu. Vykročila pomalým krokem k němu. Každý její krok, pohyb těla, byl neodolatelný. Blížila se k němu jako bohyně krásy, pohledem neustále směřujíc na něj a přitahujíc každým pohybem, který měnil okolí. Záře, která jí obklopovala, zanechávala za sebou rudé a černé růže.
Vítr ustal. Dělil je poslední krok. Rudá záře kolem nich vytvořila kruh plný krásných a vonících růží. Sehnul se a utrhl od každé barvy po jedné. Podíval se do jejích očí. Viděl v nich touhu, očekávání, radost a lásku. „Má lásko, odpusťte mi vše zlé, jako i já Vám odpouštím, nezarmuťte mne ani sebe v čase nastalém i přicházejícím a vedle mne jděte dále životem. Neboť Vy jste život můj a štěstí mé, má radost i mé prokletí, a jenom s Vámi můj život smysl má... Miluji Vás a není to bezdůvodně. Jak v noci, tak i ve dne. Miluji Vás a nepřestávám snít o naší lásce a o dni, kdy budu moci s Vámi žít.“ řekl a podal jí růže.
Rudá záře se začala zvětšovat až se rozptýlila do celého lesa a udělala z něj ráj růží. Anděly stékala po tváři slza. Jeho milovaná ho políbila. Cítil jak jeho tělem probíhá teplo, pocit klidu a nesmírného štěstí. Její rty byly sladké, jemné a jedinečné. Nechtěl aby to někdy skončilo, jelikož to byla nádherná chvíle. Polibek s Andělem jeho srdce! Cítil že jí po tváři stékají slzy způsobené jeho slovy.
Po polibku se se slovy „Miluji Tě“ na rtech rozplynula spolu se září a zbyl jen ráj růží…
Jericho »
O některých chybách vím a o tom co Ti nesedí také... Na Facebooku jsem něco opravil, ale tady jsem na to zapomněl... :)
MVDr.prostejanek »
Dala bych si pozor na pravopisnou stránku - shoda podmětu s přísudkem!!, čárky.... Občas je to trochu šroubované (nesedí mi třeba - milé objetí jej mile...)... ale to je fuk... zas je to tak nadšený, že se ty chyby ztratí :)
Jericho »
Nic extra... Napsáno pro mou drahou k prvnímu měsíci s ní...
„Vzhůru do druhého krásného měsíce!“ říkal si chlapec následující den v noci po měsíčním výročí s jeho milovanou. Živě v hlavě ještě měl těch pár krásných hodin z minulého dne se svou drahou, které spolu strávili. Pořád cítil její sladké polibky na svých rtech, něžné dotyky a lásku vyzařující z jejích očí. Miluje ji, ví že ona jeho také a je za to nesmírně rád.
Vzpomíná na to jak se poznali. Znali se sice již 2 roky, nicméně více se sblížili až před cca 2 měsíci. Zpočátku nevinné rozhovory, které se postupem času přehoupli v rozhovory více důvěrné. Lady jeho to je a byla. Líbilo se jí, když jí tak říkal. Od začátku si vykali. Imponovalo jim to. Cítili z toho jakýsi bližší rozhovor, než vedou s ostatními. Úctu, přitažlivost k druhému která stále trvá. Při těch rozhovorech cítil, jak mu je lady blízká, rozumí si s ní, shodnou se a dá se říci, přitahují se. Líbila se mu její povaha, která na něj z těch písmenek vyzařovala.
Den před jejím odjezdem do Chorvatska se sešli. Když lady uviděl, dýchla na něj oslňující krása. Nádherný obličej na kterém ho uhranuli hnědo-zelené oči, které se jakoby blýskali tím, že ho vidí. Závoj voňavých a dlouhých vlasů, jenž se pohupovali v rytmu jejího kroku a nevýslovně hezká postava ukrytá pod šatstvem. Její milé objetí jej mile překvapilo. „Anděl?“ říkal si. Byl zvědav, zda lady bude osobně taková jako při rozhovorech na síti. Vykročili směr park a po pár chvílích se usadili na lavičku ukrytou pod stromem. Celou cestu cítil nervozitu lady. Nedivil se jí, jelikož také byl lehce nervózní. Od samého začátku si povídali a jinak tomu nebylo ani po usednutí na lavičku. Čím více vět si vyměnili, tím více se mu líbila. Políbili se. Krásný, delší a první polibek. Tato chvíle mu zůstala vypálená v paměti. „Nádherné!“ prolétlo mu hlavou. Přitulila se k němu. Bylo na tyto úvahy sice brzy, ale jeho já mu říkalo, že to je ta, kterou tak dlouho hledal. Jak už tomu bývá, čas v její přítomnosti ubíhal velmi rychle. Odcházeli ruku v ruce a jemu bylo nádherně. Dlouhých 10 dní nyní bude v Chorvatsku a za tu dobu si vyměnili spoustu esemesek, které je sblížili ještě více. Hrozně se na ní těšil, až jí zase uvidí.
Nedočkavost která předcházela jejich druhé, a osudové, schůzce by se dala krájet. Byli u něj doma. Vzpomíná na ten krásný, jedinečný dvouhodinový akt, při kterém si řekli ANO. V ten moment byste šťastnějšího člověka na Zemi hledali jen těžko. Nepopsatelné! Chtěl aby ta chvíle nikdy neskončila, aby trvala věčně! Její oči k němu mluvili tak krásným a jasným jazykem, že od nich skoro nemohl odtrhnout svůj pohled. Její pohyby a dotyky byly pro něj jako pohlazení milionem květů růží. Cítil, že ten den, ten okamžik, začíná něco krásného. Etapa života s andělem. Andělem, kterému tělem koluje krev tygra.
Nemýlil se. Opravdu chodí s andělem. Jak jinak popsat slečnu milou, chápající, věrnou, upřímnou, pomáhající, naslouchající atd., které v očích svítí „Miluji Tě“? A to celé v srdci tak krásného těla, které by nedokázal z kamene vytesat ani ten nejlepší sochař? Jsou sice spolu teprve měsíc, ale pouto, které si mezi sebou stačili utvořit je silné. Velmi silné. Aspoň to tak cítí a doufá, že to tak bude i nadále. Hrozně by si to přál a udělá pro to, co bude v jeho silách. Ví sám, že se někdy nechová nejlépe, některé situace mohl řešit jinak či některé jeho vlastnosti nejsou zrovna nejlepší. Štve ho to a je odhodlán s nimi bojovat. Potlačit je, jelikož mu na vztahu s jeho milou obrovsky záleží. Miluje ji, i když se to může zdát brzy, ale on to tak uvnitř cítí.
Krásné chvíle toho měsíce se mu v hlavě přehrávají pořád jako nádherný film, který je pořád a pořád delší. Mají před sebou dlouhou cestu, která skrývá mnoho krásného a určitě i řadu překážek se kterými se budou muset poprat. Oni to ale zvládnou! Poperou se s tím společně a zvítězí! Jedno tělo, jedna duše!
MILUJI TĚ MÁ LÁSKO! :-*
„Vzhůru do druhého krásného měsíce!“ říkal si chlapec následující den v noci po měsíčním výročí s jeho milovanou. Živě v hlavě ještě měl těch pár krásných hodin z minulého dne se svou drahou, které spolu strávili. Pořád cítil její sladké polibky na svých rtech, něžné dotyky a lásku vyzařující z jejích očí. Miluje ji, ví že ona jeho také a je za to nesmírně rád.
Vzpomíná na to jak se poznali. Znali se sice již 2 roky, nicméně více se sblížili až před cca 2 měsíci. Zpočátku nevinné rozhovory, které se postupem času přehoupli v rozhovory více důvěrné. Lady jeho to je a byla. Líbilo se jí, když jí tak říkal. Od začátku si vykali. Imponovalo jim to. Cítili z toho jakýsi bližší rozhovor, než vedou s ostatními. Úctu, přitažlivost k druhému která stále trvá. Při těch rozhovorech cítil, jak mu je lady blízká, rozumí si s ní, shodnou se a dá se říci, přitahují se. Líbila se mu její povaha, která na něj z těch písmenek vyzařovala.
Den před jejím odjezdem do Chorvatska se sešli. Když lady uviděl, dýchla na něj oslňující krása. Nádherný obličej na kterém ho uhranuli hnědo-zelené oči, které se jakoby blýskali tím, že ho vidí. Závoj voňavých a dlouhých vlasů, jenž se pohupovali v rytmu jejího kroku a nevýslovně hezká postava ukrytá pod šatstvem. Její milé objetí jej mile překvapilo. „Anděl?“ říkal si. Byl zvědav, zda lady bude osobně taková jako při rozhovorech na síti. Vykročili směr park a po pár chvílích se usadili na lavičku ukrytou pod stromem. Celou cestu cítil nervozitu lady. Nedivil se jí, jelikož také byl lehce nervózní. Od samého začátku si povídali a jinak tomu nebylo ani po usednutí na lavičku. Čím více vět si vyměnili, tím více se mu líbila. Políbili se. Krásný, delší a první polibek. Tato chvíle mu zůstala vypálená v paměti. „Nádherné!“ prolétlo mu hlavou. Přitulila se k němu. Bylo na tyto úvahy sice brzy, ale jeho já mu říkalo, že to je ta, kterou tak dlouho hledal. Jak už tomu bývá, čas v její přítomnosti ubíhal velmi rychle. Odcházeli ruku v ruce a jemu bylo nádherně. Dlouhých 10 dní nyní bude v Chorvatsku a za tu dobu si vyměnili spoustu esemesek, které je sblížili ještě více. Hrozně se na ní těšil, až jí zase uvidí.
Nedočkavost která předcházela jejich druhé, a osudové, schůzce by se dala krájet. Byli u něj doma. Vzpomíná na ten krásný, jedinečný dvouhodinový akt, při kterém si řekli ANO. V ten moment byste šťastnějšího člověka na Zemi hledali jen těžko. Nepopsatelné! Chtěl aby ta chvíle nikdy neskončila, aby trvala věčně! Její oči k němu mluvili tak krásným a jasným jazykem, že od nich skoro nemohl odtrhnout svůj pohled. Její pohyby a dotyky byly pro něj jako pohlazení milionem květů růží. Cítil, že ten den, ten okamžik, začíná něco krásného. Etapa života s andělem. Andělem, kterému tělem koluje krev tygra.
Nemýlil se. Opravdu chodí s andělem. Jak jinak popsat slečnu milou, chápající, věrnou, upřímnou, pomáhající, naslouchající atd., které v očích svítí „Miluji Tě“? A to celé v srdci tak krásného těla, které by nedokázal z kamene vytesat ani ten nejlepší sochař? Jsou sice spolu teprve měsíc, ale pouto, které si mezi sebou stačili utvořit je silné. Velmi silné. Aspoň to tak cítí a doufá, že to tak bude i nadále. Hrozně by si to přál a udělá pro to, co bude v jeho silách. Ví sám, že se někdy nechová nejlépe, některé situace mohl řešit jinak či některé jeho vlastnosti nejsou zrovna nejlepší. Štve ho to a je odhodlán s nimi bojovat. Potlačit je, jelikož mu na vztahu s jeho milou obrovsky záleží. Miluje ji, i když se to může zdát brzy, ale on to tak uvnitř cítí.
Krásné chvíle toho měsíce se mu v hlavě přehrávají pořád jako nádherný film, který je pořád a pořád delší. Mají před sebou dlouhou cestu, která skrývá mnoho krásného a určitě i řadu překážek se kterými se budou muset poprat. Oni to ale zvládnou! Poperou se s tím společně a zvítězí! Jedno tělo, jedna duše!
MILUJI TĚ MÁ LÁSKO! :-*
MVDr.prostejanek »
tak piš dál, ale pokud to budeš zveřejňovat, počítej s tím, že ti do toho někdo bude vrtat (což bude skoro vždycky) :) :)
MVDr.prostejanek »
Ne... spíš, že v tomto případě to nebylo úplně skvěle zformulováno... a že se třeba příště můžeš snažit to vypilovat...