guano »
uri (14:18:40): "Ale anglickej internet je kompletne prolezlej propagandou, ze kazdej i ten co si pripada kompletne zdravej by mel chodit pravidelne na psychiatricky nebo nedejboze psychologicky konzultace."
v textu sis prohodil psychologa a psychiatra, myslíš to naopak - psychiatr ti asi případně "stanoví diagnózu" a případně předepíše prášky, takže to odpovídá tomu "nedejbože".
jinak do určitý míry sdílím představu, že "na to /a to "to" si člověk doplní/ se "dá naroubovat skoro cokoliv", otázkou pak samozřejmě je, zda by se tak skutečně stalo, nebo je to ta představa (jasně že vždy chce někdo na něčem vydělat, do toho se valej různý knihy a články atd.) zároveň mi přijde, že tou svou představou smázneš snadno všechno - ona totiž ta "propaganda", o které píšeš, je založena asi hlavně na myšlence, že návštěva psychologa ti může pomoct sobě líp porozumět - třeba prostě líp zvládneš konflikt s kolegou, něco podáš příteli/-kyni jinak atd. zdánlivý "banality", který maj ovšem zásadní vliv na kvalitu života. a to je asi ten důvod toho, proč je dobrý třeba jen zvážit, jestli nepotřebuješ někoho vyhledat - že máš pocit, že můžeš mít vyšší kvalitu života, ale jsou sféry, kdy se ti s tim nedaří něco dělat. tedy máš pocit, že tě něco trápí, nebo se chceš zaobírat tim, že ty trápíš okolí.
to, co píšeš, mi přijde podobný jako ten klasickej přístup, že "to je jen pro blázny a co já někomu budu jako povídat" - hodně lidí má představu, že dostanou nálepku ("diagnóza", ač to ani třeba neni v ničí kompetenci), nebo to, co je ve výsledku nastavení jiný perspektivy (např. by ti položil nějakou otázku, která tě doposud nenapadla, upozornil na souvislosti), berou jako "drahej pokec s někym cizim" a svírá je strach, že se vyřkne něco jako "porucha". přijde mi, že se vedle sebe snadno postavěj dva extrémy - řešení duševního zdraví jinak než přes zkoumání mozku (který je btw samozřejmě velmi zajímavý) jako takovýho je šarlatánství, byznys a sféra pro chorý a slabý. na druhý straně armáda samozvaných "koučů", ueh, a motivační slizy, co maj ambice odbourat ti nejhlubší traumata.
ty tady zmiňuješ něco o svym lhaní, pozornosti, otázku potenciálu. člověk se tim nemusí zabejvat vůbec ("tak to je"), nebo pak dělá další kroky, který mu pomůžou se v sobě vyznat - pro někoho to můžou bejt stohy článků a knih, který ho nějakej uspokojej, někdo se rozhodne jít k psychologovi (líp to uchopí, přijme to, zbaví se toho nebo se zamyslí i nad tim původem), nebo se teda nechá "vyšetřit", jako kdyby šel na prohlídku (a stejně tak třeba u praktika odejde s prázdnou, s určením něčeho nebo s mnohdy diskutabilním předepsáním něčeho).
formujou nás různý věci, na každýho něco působí jinak a máme různý strategie, jak se s čim vyrovnáváme, jedeme v určitejch vzorcích, který se obtížně měněj. můj názor je, že tomu, kdo se vší silou brání návštěvám odborníků a různě je obecně haní (na základě špatný zkušenosti, případně a nepřekvapivě - žádný), by takový sezení teda dost ulevilo. ostatně mi to přijde jako dobrá ukázka jakýhosi obrannýho mechanismu.