::R@keta >> Generation Web Vol.2>>

uri » guano (16:01:07): Rozumim co rikas a vyborne to doplnuje diskuzi, protoze ja sem jen chtel nekde odventilovat frustraci z toho, ze sem pri hledani informaci skoro nikde nedocetl neco jako "Ackoliv jsou tyhle vzorce chovani casto spojeny s poruchou X, ve vetsine pripadu se jedna o bezne znaky vybranych typu osobnosti.".

Kompletni absence takovejch informaci se napadne blizi propagande. Nicmene se priznam, ze terminy propaganda a lobby sem pouzil jako hyperboly a prislo mi to i mirne vtipny.

Nemam nic proti tomu, aby lidi resili svoje mentalni zdravi preventivne a dosli si na konzultaci. Naopak dojit si za certifikovanym profesionalem je objektivne lepsi volba, nez se snazit googlit odpovedi na velmi komplexni tema. To pak akorat vede k tomu, ze clovek spadne do pasti konfirmacniho biasu a falesnyho pocitu, ze necemu rozumi, ale jeden drobnej detail z mnoha o kterych nevi mu kompletne rozbije jeho teorie.
.
.
.

Mel sem rozpsanej odstavec o tom co me konkretne drazdilo pri hledani informaci. A behem toho si uvedomil, ze googleni diagnoz a symptomu jakyhokoliv typu vzdycky budou obsahovat doporuceni aby clovek vyhledal odbornou pomoc. V kombinaci s povahou tohohle oboru, kdy se stavi teorie pomoci korelaci a vsechno muze souviset se vsim to pak pusobi jako konspirace.

Ve vysledku me triggnulo akorat par veci, ktery mi prisly pomerne predatorsky za ucelem lidi postrasit a dat jim brouka do hlavy, aby jim prodali konzultaci. Zejmena retorika kdy je to napsany jak horoskop, aby se v tom videlo co nejvic lidi. Jenom misto popisu povahy Blizencu se ctenar dozvi ze ma mozna Aspergeruv syndrom.

guano » guano (16:01:07): jen chci dodat, že na tebe reaguju příspěvkem, ale nemířila jsem konkrétně na tebe, řadu věcí myslim obecně, kdyžtak to můžu upřesnit

guano » uri (14:18:40): "Ale anglickej internet je kompletne prolezlej propagandou, ze kazdej i ten co si pripada kompletne zdravej by mel chodit pravidelne na psychiatricky nebo nedejboze psychologicky konzultace."
v textu sis prohodil psychologa a psychiatra, myslíš to naopak - psychiatr ti asi případně "stanoví diagnózu" a případně předepíše prášky, takže to odpovídá tomu "nedejbože".

jinak do určitý míry sdílím představu, že "na to /a to "to" si člověk doplní/ se "dá naroubovat skoro cokoliv", otázkou pak samozřejmě je, zda by se tak skutečně stalo, nebo je to ta představa (jasně že vždy chce někdo na něčem vydělat, do toho se valej různý knihy a články atd.) zároveň mi přijde, že tou svou představou smázneš snadno všechno - ona totiž ta "propaganda", o které píšeš, je založena asi hlavně na myšlence, že návštěva psychologa ti může pomoct sobě líp porozumět - třeba prostě líp zvládneš konflikt s kolegou, něco podáš příteli/-kyni jinak atd. zdánlivý "banality", který maj ovšem zásadní vliv na kvalitu života. a to je asi ten důvod toho, proč je dobrý třeba jen zvážit, jestli nepotřebuješ někoho vyhledat - že máš pocit, že můžeš mít vyšší kvalitu života, ale jsou sféry, kdy se ti s tim nedaří něco dělat. tedy máš pocit, že tě něco trápí, nebo se chceš zaobírat tim, že ty trápíš okolí.

to, co píšeš, mi přijde podobný jako ten klasickej přístup, že "to je jen pro blázny a co já někomu budu jako povídat" - hodně lidí má představu, že dostanou nálepku ("diagnóza", ač to ani třeba neni v ničí kompetenci), nebo to, co je ve výsledku nastavení jiný perspektivy (např. by ti položil nějakou otázku, která tě doposud nenapadla, upozornil na souvislosti), berou jako "drahej pokec s někym cizim" a svírá je strach, že se vyřkne něco jako "porucha". přijde mi, že se vedle sebe snadno postavěj dva extrémy - řešení duševního zdraví jinak než přes zkoumání mozku (který je btw samozřejmě velmi zajímavý) jako takovýho je šarlatánství, byznys a sféra pro chorý a slabý. na druhý straně armáda samozvaných "koučů", ueh, a motivační slizy, co maj ambice odbourat ti nejhlubší traumata.

ty tady zmiňuješ něco o svym lhaní, pozornosti, otázku potenciálu. člověk se tim nemusí zabejvat vůbec ("tak to je"), nebo pak dělá další kroky, který mu pomůžou se v sobě vyznat - pro někoho to můžou bejt stohy článků a knih, který ho nějakej uspokojej, někdo se rozhodne jít k psychologovi (líp to uchopí, přijme to, zbaví se toho nebo se zamyslí i nad tim původem), nebo se teda nechá "vyšetřit", jako kdyby šel na prohlídku (a stejně tak třeba u praktika odejde s prázdnou, s určením něčeho nebo s mnohdy diskutabilním předepsáním něčeho).

formujou nás různý věci, na každýho něco působí jinak a máme různý strategie, jak se s čim vyrovnáváme, jedeme v určitejch vzorcích, který se obtížně měněj. můj názor je, že tomu, kdo se vší silou brání návštěvám odborníků a různě je obecně haní (na základě špatný zkušenosti, případně a nepřekvapivě - žádný), by takový sezení teda dost ulevilo. ostatně mi to přijde jako dobrá ukázka jakýhosi obrannýho mechanismu.

In.bloom » Ja jsem rada, ze ta sestrenka je vymyslena! :*

uri » //tvl sem byl pri psani rozpytenej veceri a koukam, ze mi nekde chybi cely slova... sry

uri » Sili (10:18:05): pral bych abych si nektery story vymyslel, treba tu co me stala $6k v las vegas... To se stydim taky, ale proto, ze sem byl vyndanej idiot ')

doreen (12:43:32): To je super, ze mame se podarilo prosadit. A rozumim co myslis.

Myslim, ze sme uz tady kdysi meli diskuzi na tema schovavani se za skatulky a jakej to muze mit negativni dopad na lidi, kdyz s nejakou takovou skatulkou vyrustali. I s tou pozitivni jako ta inteligence co sme resili ted.

Ad ztezejni zjisteni, to je presne ono. Cloveka to nemusi zmenit, ale aspon ho to uklidni ')

Deshi ma perfektni nacasovani s Stenly (12:27:15): kde mi nabil prvnim odstavcem na vec, kterou sem chtel zminit a premejslel jak to vytahnout. A sice, ze pri mym youtube/wikipedia vyzkumu na tema jak zvitezit nad problemovyma navykama sem neustale svadel boj s informacema, ktery mi tvrdily, ze mam nejaky formy mentalnich poruch. Chvili sem dokonce premejslel, ze si nejakyho psychiatra najdu at mi konecne potvrdi nebo vyvrati, ze mam poruchu pozornosti.

Ale proto, ze sem jednak linej to resit a druhak nerd, kterej leze do zajecich der pro zabavu, tak sem se prokousal k materialum, ktery nebyly od psychiatrickyho lobby, ale od neurologu. A to je uplne jina literatura. Najednou si clovek necte a korelacich vzorcu chovani s tim co varili ve skolni jidelne, ale dozvi se faktickej popis toho jak fungujou ruzny procesy v mozku, aniz by druhym dechem implikovali, ze ruzny odchylky od standardniho fungovani znamenaj, ze ma clovek problem a mel vyhledat peci.

Po precteni si jako doopravdy funguje dopamin a mel heureka moment, kdy mi konecne do sebe zapadly vsechny dily skladacky. A uz je mi jedno jestli se moje problemovy navyky a impulsy kvalifikujou jako porucha pozornosti nebo ne. Kdyz ted vim jak spolu veci souvisi, tak sem schopnej se dost efektivne hlidat. Pokud zrovna nemam krizi discipliny, coz je uplne jina story ')

Sem si temer 100%, ze by mi to vetsina psychiatru diagnostikovala, jednak aby meli kseft a druhak proto, ze se na to podle vseho naroubovat skoro cokoliv. Nasrat.

Tahleta docela husta informacni mlha, kdy si clovek chce najit zakladni a neutralni informace na otazku co veda vi o impuslivnim lhani me dost nasrala. Podotykam, ze funguju az na vyjimky jako raketa a zpravy z domova kompletne v anglictine a nevim jak to vypada doma v Cechach. Ale anglickej internet je kompletne prolezlej propagandou, ze kazdej i ten co si pripada kompletne zdravej by mel chodit pravidelne na psychiatricky nebo nedejboze psychologicky konzultace. A prakticky jakakoliv otazka, ktera cloveka na tohle pali vede k odpovedi, ze ma pravdepodbne nejakou diagnostikovatelnou poruchu.

Vsechno je to bezostysny straseni lidi, ktery oznameni, ze maj mentalni patricne vykoleji. Tak bacha na to.

Jen pro uplnost uvedu, ze nejsem popirac mentalnich poruch a onemocneni, naopak si myslim, ze tohleto zobecnovani realnejch problemu, to jenom komplikuje pro lidi, ktery jima skutecne trpi.

Ad Stenly (12:27:15): a odstavce o vychove, mluvis uplne stejne jako bracha s jeho holkou o planejch pro jejich dceru, jen vymen judo a sokola za atletiku a lokalni oddil, potencialne Slavii za kterou bracha hral hokej. A ja s tim vicemene souhlasim, byt sem osobne spis zastancem toho detem k nicemu neomezovat pristup nebo je nedejboze spehovat pomoci GPS a co delaj online. Radeji jim vysvetlit potencialni problemy a nebezpeci, ktery svobodnej pristup k ruznejm vecem obnasi a vymahat od nich zodpovenost za jejich pouzivani. Jak jsem psal v uri (6:37:05): jednat s nima jako budoucima dospelyma a pripravit je nastrahy realnyho sveta v plnym zneni.

doreen » uri (9:42:27):

Já bych do toho uplně nezahrnovala vliv prostředí (komunismu, atd), byť si nejsem jistá, jak dalece je to možné oddělit. Myslela jsem to skutečně jen na osobnost takovou, jaká je. To je pro mě docela záhada, protože třeba moje máti udělala (a pořád dělá) docela solidní kariéru, učí se už asi pátej jazyk, technologie stíhá, jde do každýho zážitku.. ale z nějakého důvodu mi tyhle sklony předaný nebyly a musela jsem se k tomu nějak dopracovat sama.

Samozřejmě by se člověk neměl schovávat za to že "jsem prostě takovej" ale naopak s tím vědomě pracovat. Muj point byl, že 90% lidí reálně neví, jací jsou a snaží se bojovat s věcma, které změnit nejde, případně se nad nima rozčilujou u druhých.

Já jsem si třeba u sebe identifikovala kombo úzkého pole vědomí (kdy se můj mozek zaměřuje na menší množství vjemů v jeden okamžik) a senzitvity vůči prostředí, čímž se vysvětlilo, proč já nedokážu jednoduše odignorovat rušivý vjem, zatímco K jo. To bylo doma docela ztěžejní zjištění, díky kterému já nejsem za vypruzenou krávu a K za ignoranta, vlastně to nic nezmění, ale přinese to nějakou harmonii.

Rozuzlení se sestřenicí pro mě není žádný zklamání, aspoň mě ta story rozesmála dvakrát :D

Stenly » coz me privadi k tomu, ze veskera tadyta puvodem freudovska psychoanalyticka introspekce, neustala onanie nad sebou samym a hledanim chyb ve vychove od rodicu je pseudovedeckej bulsit a nechutnej fetis prevzdelanejch pseudoelit, jejich "vedecky" poznatky nejsou nijak empiricky prokazatelny a psychoanalyza je uz vic nez 50 LET znama jako pseudoveda, klasicky dojeni kozla kombinovany s astrologii.. a to kdyz s tim prisel Karl Popper nebylo nic, co by objevil jako prvni.. absolutne nechapu, ze to dneska nekdo bere vazne a ze to porad jeste je schopny metastazovat do klinicky psychologie.. coz je taky prinejlepsim postizenej pribuznej empiricky vedy

moje deti budou chodit do nejakyho sokola a na judo tak dlouho, dokud neusoudim, ze maji dost rozumu, aby se samy rozhodly, jestli je to doopravdy nebavi a nebyla to jenom lenost nebo neochota delat neco, kde se stava, ze s tebou nekdo silnejsi vytre.. do zadnejch zavodu and shit je urcite nutit nebudu, ale nejakej sport budou mit povinne.. chci aby se naucily padat, to je do zivota neocenitelny a zaroven aby od decka rozjively maximalne pohybovy schopnosti a pruznost a nezatuhly jako ja u kompu a najednou nebyly ve 30 rozlamany jak cikansky hracky.. plus pokud tam do nich nalejou nejaky oldschool hodnoty, tak to bude jenom plus, takze kombinace judo / sokol asi idelani

nejvetsi chyba moji vychovy bylo nechat me napospas babickam aby me zkrmovaly, precejne decko je hloupy jak zlatej retrivr a zere sladky dokud mu ho nekdo podava, to budu tvrde omezovat. stejne tak mobily a obrazovky, prumernej dospelej neni schopnej branit se tem trikum ktery ty socialni site pouzivaj aby z nas delaly zombie operujici na jesterim mozku, natoz pak decko.. decka nebudou vyrustat jako amishove, precejen ty technologie budou v zivote potrebovat, ale bude to muset mit jasny limity, napr. odevzdani mobilu v 7 vecer, skola kde jsou mobily zakazny atd. a treti vec kterou bud brat prisneji nez moje rodice bude, ze budu nutit decka do cteni, cekat az ho objevi sami zbytecne opozdilo muj intelektualni vyvoj, uz jsem mohl bejt o parnik dal, kdybych zacal hodne cist vcas.. zaroven se deckam budu snazit co nejlip vysvetlit, na co jim ty jejich omezeni jsou a k cemu maji slouzit, pokud si z toho vezmou jen ze jsem fosilni fasistickej diktator co je omezuje, tak zacnou pri nejblizsi prilezitosti akorat fetovat a kurvit se, aby me nasraly, to bych nerad.

tl;dr nejtezsi bude najit balanc mezi free range parentingem a vynucovanim nekterych omezeni a poskytovanim incentiv pro seberozvoj tak, aby z tech decek vyrostly samostatny a myslici lidi, ale zaroven nebyly zkazeny tim odpornym sebestrednym hedonismem, kterym je ted zapad nasaklej.. ale myslim ze inteligentni clovek by toho mel bejt schopnej relativne instiktivne, zvlast pokud nemusi neustale bejt v nervu jestli ma na najem nebo ne

Stenly » ja bych rad pripomnel co jsem drenil uz zde: Stenly (17:27:26)

veskera nase "veda" na socialni temata a ZEJMENA na vychovu deti absolutne nesplnuje standardy, protoze se zadnym zpusobem nedelaji kontrolni skupiny na genetiku, takze to vlastne nema zhadnou vypovidajici hodnotu... clovek se muze naprosto s cistym svedomim vysrat na veskery odborny rady a ridit si to instiktivne (rozumej kombinaci opravdovyho instikntnu a vlastniho premejsleni)


Whether it’s a study purporting to link some aspect of parenting to child development, or a study intended to link some new diet fad to weight loss, the results are unclear if they did not control for genetics. Lest someone put words into my mouth later, this does not mean that every correlation reported by social scientists is the result of correlated genetic influences. The point, however, is that we have spent decades churning out correlations and we have no idea whether the findings were polluted by unmeasured genetic factors. That’s frightening, especially since public policies have been built on some of these potentially illusory correlations. The standard way of doing business in the social sciences ignores genetic influences, and has for years. Be careful which findings you cling to. Most social science research can only reveal associations; which is important, no doubt, but I presume you want to know something about causality also (i.e., if you eat bacon everyday what’s the chance that it’ll cause you to get cancer; that sort of thing). To even begin approximating causality (assuming you cannot do an experiment, which you can’t with most social science research), you must account for all confounding factors—genes included.

https://quillette.com/2015/12/01/why-parenting-may-not-matter-and-why-most-social-science-research-is-probably-wrong/

Sili » uri (9:42:27): jeeee :D
To je skoda
Ještě si prestanem myslet ze ses čuňák
Nevadi, budu to aspon dávat dal k dobru jako historku :P

uri » doreen (8:16:17): hehe, honily se mi hlavou stejny veci ')

Uz sem mel nekolikrat rozepsano neco ve smyslu, ze nasi rodice vyrustali jako druha generace pod komarama. A jak vime v ty dobe se jakykoliv ambice a volnomyslenkarsky napady trestaly. Jako bonus tempo evoluce technologie od revoluce k dnesku je absolutne dechberouci a kompletne prekopala jak dneska zijeme. Diky tomu byli nasi rodice ve znacne nevyhodny pozici.

Ale smazal sem to protoze si myslim, ze nezavisle na dobe a rezimu ty obecny principy vychovy z moji teorie v posledni hlasce zustavaj nemenny. Stejnetak to plati o individualnich povahach deti. Cilem je vzdycky pripravit dite na uspech v dospelym zivote a ta individualita nemeni cil, ale definici uspechu a spokojenyho zivota.

Hele co si budem povidat, resime tady dost first world problem s tim, ze i v tom prvnim svete spousta deti vyrusta v osklive rozvedeny rodine, zaziva domaci nasili nebo kompletni nezajem rodicu. Takze ja si rozhodne na nic nestezuju, naopak si myslim, ze to nasi v ramci moznosti zvladli.

Taky nema smysl moc brecet nad nejakyma chybama. Byla by ovsem chyba se nepokusit ohlidnout zpatky do detsvi za ucelem se zkusit poucit z udalosti, ktery nas formovaly. Souhlasim s tebou v tom, ze to je dost abstraktni mentalni cviceni a bez odborny pomoci to tady na nastence nerozklicujem. Navic je to proces, kterej nejakou dobu trva. Neco ale podle me kazdej neco uzitecnyho najde, kdyz se tomu chvili povenuje. U sebe se mi podarilo par veci primo a jednoznacne nalinkovat, jako to zmineny impulsivni lhani.

Jako mirne vedlejsi produkt sem si v hlave vyresil jednu krivdu s otcem, kterou sem si nekde v puberte vsugeroval a vlastne vubec nebyla pravda '))

Z myho dosavadniho cca dvouletyho aktivniho boje s vlastnima neduhama musim rict, ze mas pravdu tom, ze s urcityma vlastnostma bojovat neda. Coz ovsem neznamena, ze by lidi nemeli aspirovat k tomu se zlepsovat, kdyz jim nejakej neduh pusobi problemy.

Uvedla si krasnej priklad o prjimani zpetny vazby a vyssi mire empatie. Cesta ke zlepseni neni o tom jit proti tomu kdo jsme, ale pochopit proc se chovame jak se chovame. Pokud clovek prozre a zjisti jakej mechanismus se skryval za tim, ze reaguje na urcity podnety negativni emocionalni reakci nebo impulsem, tak je to skoro instatni reseni. Kdyz vime jak neco funguje, tak k tomu najedou pristupujeme racionalne a uz neni duvod se zbytecne vzrusovat a vydavat energii navic. Zase zminim jako priklad to impulsivni lhani. Sice sem se ho porad nezbavil uplne, ale aspon uz vim, co je podnet a dokazu s tim pocitat a cim dal uspesneji ohlidat.

A kdyz uz to impulsivni lhani zase zminuju, tak jedna moje impusilvni lez na kterou sem uplne zapomel tady nedavno po dlouhy dobe vyplavala. Konfrontace s vlastnima hrichama je prej dobra terapie, tak se k ni po letech priznam.

Nikdy sem se svoji sestrenici nespal... I kdybyste me zabili, tak si nedokazu vzpomenout co se mi honilo hlavnou, kdyz sem to placnul. Dost se stydim, kdyz to ted pisu, ale vic sem se stydel, kdyz to Sili nedavno vytahla. Je to uplne absurdni a zbytecna lez a vsem se za ni omlouvam. Neexistuje zadna obhajoba. V tom obdobi byl ten impuls na vrcholu je to jen dukazem jak moc spatny to bylo a nedlouho potom sem si uvedomil, ze je to problem a zacal se aktivne hlidat.

doreen » Čím víc o tom od včerejška přemýšlím, tím víc docházím k závěru, že posoudit, co je skutečně vliv výchovy, je prakticky nemožný :))

Hlavní problém je podle mě v tom, že rodiče tě vychovali podle sebe, tak jak oni považovali za nejlepší, ale ty jsi prostě jinej člověk žejo :D
Většina vlastností, který totiž u sebe považuju za ne uplně povedený produkt výchovy a který jsem ti tu chtěla vypsat jako příklad toho, na co se ptáš, by ve světě našich vlastně fungovala bez problémů. Jenže tím, že mám trochu jiný styl života, jiné hodnoty a ambice, a tam už to tak dobře nefunguje, aniž by to znamenalo, že jejich nebo můj styl života jsou v něčem špatný.

O výchově vlastních dětí asi radši filosofovat nebudu :) myslím, že je důležitý nezaseknout se na tom "co z nich bude", ale jinak s tebou víceméně souhlasím.

Blbý je, že spousta vlastnosní člověka je vrozená nebo získaná v prvních pár letech života, a imho s tím hodně lidí neumí pracovat a myslí si, že to můžou změnit, bojovat s tím, případně to shazujou na výchovu. U mě je to třeba citlivost na zpětnou vazbu, kterou jsem vždy přičítala tomu, že jsem jí nebyla moc vystavená v dětství, ale ve skutečnosti to souvisí s celkovou vyšší mírou empatie... jsem měla nedávno v práci nějaký psycho školení, který se nejdřív zdálo jako klasickej voser, ale ve výsledku bylo hrozně dobrý a oči otvírající :D

uri » Co se vychovy tyce, tak je to velmi individualni a komplexni proces. Zaroven sem presvedcenej, ze existujou nejaky obecny cile, kterych by se rodice meli snazit dosahnout.

Ten hlavni cile je urcite pripravit dite na dospelej zivot. Tim ted nemyslim veci jako financni gramotnost a zrizovani penzijnich fondu. Myslim tim vstipeni kvalitnich zakladnich hodnot, principu a navyku, ktery jim pouslouzi jako nastroje na proziti naplnujiciho a uspesnyho zivot, at uz si zvoli jakoukoliv cestu.

Kvalitni voditko jsou ruzny lidovy prislovy, existuje duvod proc se po generace opakujou jako mantry. Trik je vsak v tom je integrovat do zpusobu mysleni a mit je automaticky na pameti pro delani rozhodnuti. Vetsinou je lidi pouzivaj jen jako reakce a z toho si dite nikdy nic neodnese.

Dal sem presvedcenej, ze jakmile zacnou deti chapat souvislosti reality kolem sebe, tak by se k nim melo zacit pristupovat jako budoucim dospelym a postupne je seznamovat s tim jak veci doopravdy fungujou a ne je jim mazat med kolem huby a krmit je aburdnim mlzenim ve snaze je ochranit od fiktivni predstavy, ze znalost dospelacky reality je nejakym zpusobem poskodi. Naopak, cim driv budou mit povedomi o tom jak svet doopravdy funguje, tim lepsi budou mit sance na uspech.

Prijde mi to postaveny na hlavu, to je jak kdybych vedel, ze v 21 letech ceka moje deti turnaj na zivot a na smrt v arene se stovkama dospelejch vseho veku. A misto abych se snazil je co nejlip pripravit aby prezili a vyhrali, tak jim o tom do posledni chvile ani nereknu. To sem je odsoudil k neuspechu a smrti, protoze v ty arene bude cela rada velmi pripravenejch jedincu.

Prirozene zadnej extrem neni zdravej, sebrat detem detsvi a sikanovat je nejakou brutalni spartanskou vychovou s vidinou, ze rozvejkaj kazdou konkurenci a budou z nich olympijsky atleti nebo CEO nadnarodnich korporaci je ulet. Nicmene trochu zdravyho sebevedomi a asertivni dravosti kazdymu jenom prospeje. Zadnej rodic nechce videt svoje potomky neschopny se prosadit.

Vylozene konkretni jak na to navod nemam, kdybych mel tak publikuju a vydelam miliony. Ale jeden priklad za vsechny pro ilustraci. Rika se, ze detem nema nic dat "zadarmo". To je dobrej umysl, kterej slouzi jako dlazba do pekla. Driv nebo pozdeji dite bude mit svoje prostredky a bude si moct samo sobe davat veci "zadarmo", coz nevyhnutelne udela a ta instatni gratifikace je navykovejsi nez nikotin a kokain. Spravnejsi pristup je diteti vysvetlit a pravidelne zprostredkovat prilezitost si zazit rozdil mezi odmenou na kterou se opravdu nadreli a tou samou odmenou, ktera jim spadla do klina. Tim si vytvori pozitivni pristup k pracovani i na vecech, ktery pro ne nejsou zajimavy a zaroven si vybudujou zdravy sebevedomi, protoze sklizeny odmeny jsou jejich vlastni zasluhy.

K tomu je dulezity aby vedeli, ze byt jsou inteligentni a schopny, tak je naprosto normalni, ze narazi na veci, ktery nebudou vedet a neni zadna ostuda to priznat. Naopak priznani si, ze neco nevi je prirozenej a ocekavanej krok k reseni. S tim jde ruku v ruce nebat se rict si o pomoc, kdyz narazi, ale zaroven nespolehat na cizi pomoc, dokud nevycerpaj vsechny moznosti.

Snad je z toho zrejmy kam tim smeruju. Co si ty teorii myslite?

uri » Jeremmy (21:14:50): Dik za sdileni. Mas ted pocit jako dospelej, ze ti to pusobi problemy? Viz. to video, ktery sem sdilel, jestli si ho videl.

amna » Sili (20:45:23): tak to neni o tom, ze by me mama nikdy nepochvalila, to ja chvalena byla, ale ne porad a za vsechno :)

jakoze doma te porad chvali, ale to je doma. pak je ten svet venku a tam te porad chvalit asi nebudou, tak dobrej nejsme nikdo. a asi je dobry umet i prijimat, ze se neco nepovedlo a je potreba nekde zabrat.

kdyz jsme loni v lete dcerce nadhodili, ze by bylo fajn pokracovat v logopedii, byl z toho hodinovej hysterak…. a kdyz mala nechce chodit, tak nebude. radsi ji nechaj mluvit blbe… to je pro me maximalni wtf

uri » doreen (18:44:59): souhlasim se vsim ')

Za sebe muzu rict, ze zkusenosti ktery sem nabral za 11 let hrani hokeje jsou k nezaplaceni a cerpam z nich dodnes. Jen si myslim, ze jsou nabrat min vyhecovanou cestou zavodni sporty ')

Ad posedlost 100% optimizaci potencialu a ruznyma self help knizkama, na to uz sem tu myslim taky nadaval ') Do toho se mi nechce ted poustet, me zajima jaky maj lidi vlastni postrehy o vlivu svoji vychovy na to jak dneska operujou jako dospely.

Ja se k tomu dostal protoze mam problemy se sebesabotazi a neustale se vracim problemovejm navykum, ktery nejsou zdravy jak mentalne, socialne, tak fyziologicky a potazmo jsou dlouhodobe neudrzitelny. Jeden priklad z nekolika je impulsivni lhani, vetsinou ve forme drobnyho pribarveni pravdy, ale driv to bejvalo o dost horsi. Podle vseho je to vedlejsi produkt prave ze snahy zachovat tvar, kdyz sem prestal mit jednicky protoze sem se neucil a misto abych se ucil radeji zacal vymahat validaci vymejslenim si.

Jeremmy » hm mám trochu syndrom uri v tom smyslu, že jsem ještě před základkou byl v mnoha věcech napřed, potom se dobře učil, nebo spíš ani nemusel učit a dělal úkoly navíc, než jsem na střední zjistil, že se pořádně učit neumím a ani nechci, když mě ty předměty nezajímají.
na vejšce to bylo lepší díky tomu, že mě ten obor zajímal, ale volba byla taková trochu náhoda, hlavně abych nemusel dělat přijímačky. moji rodiče byli dost liberální ve výchově, protože sami zažili přísnou, což mi přijde na jednu stranu fajn, že mě do ničeho netlačili, ale na druhou vnímám přesně ten nedostatek v tom, že ani nemotivovali. například začal jsem dělat judo, vydrželi mi to dva roky, než mě to přestalo bavit tam chodit, protože tam skončil můj kamarád, a místo aby mi řekli, až v tom vytrvám, tak řekli hm, co zkusit nějakej jinej kroužek.
to stejný se pak opakovalo s malováním, jazykama, na který mám asi talent, ale taky nevyužitej ve smyslu, že jsem mohl dělat už na středí třetí navíc, ale nechtělo se mi, nikdo mě do toho netlačil, a teď mi to přijde jako jedna z takových mezer nebo promarněných šancí, co člověk už v dospělosti nedožene.
takže jde asi o to najít nějakou balanc, nezprotivit dětem jejich zájmy kvůli nějakým svým nerealizovaným představám, ale zároveň jim ukázat možnosti a nějak je usměrňovat.

Sili » Sorry za chyby
Valim se s telefonem na divanu jako to prase

Sili » doreen (18:44:59): no.. K te optimalizaci. Prave tam jsme skoncili v te nasi diskuzi s kolegou. On je zalozenim vpicista a ma dve deti (15 a 20) ktery nikdy do niceho netlacil ale ani jakoze nenabizel atd coz zase me prijde škoda. Tak sem se otazala jestli se třeba nebojí ze mu dcera jednou vycte ze kdyby ji k něčemu víc mel tak to mohla nekam dotáhnout. A on ze co to přesně teda znamena to nekam dotahnout. No... A ja nevěděla. Vedeme takový filozofický debaty částo. Jenze on měl štěstí, obě děti jsou sportovní a bezproblémový. Treba by taky mluvil jinak kdyby měl doma jednoho tlustoprda a jednu cuchtu.

amna (19:22:07): no... Ja nevim. Snad bych i rekla ze lepsi větší senevedomi nez mensi
Me mati jakteziva nepochvalila a mozna me to zocelilo ale taky ziju s chorobn pocitem ze musim delat vic, jeste vic uplne nejvic a byt lepsi než nejlepsi.
A jakakolib nedostatečnost tě hodi do pocitu méněcennosti. A to sem nastesti vicememe úspěšná, zdrava, normálně vypadajici se zachovalymi kognitivnimi funkcemi. Kdybych byla tlusta, blba, leva nebo chuda tak se asi zabiju, protože to budu ve svetle nulové podpory považovat za životní fail.

Asi bych byla radsi aby se moje deti citili že jsou super i když uplne nejsou nez naopak. Ale to už hodne teoretizuju

amna » Sili (18:03:13): mne teda zajima, jestli se to u vlastnich deti zlomi. moje mama teda nepatrila k tem, co by se mohli posrat z kazdyho myho cinu, brala to tak nejak prakticky a strizlive. coz je teda delam taky, ale ve vztahu k nevlastnimu diteti to jde asi snaz :)
i si spis nekdy rikam, jestli ta neustala chvala a tak, nemuzou to dite porouchat. ze to pak samo nemuze nejak realisticky vnimat, co mu jde, co mu nejde…

binnmode » Sili (18:26:19): judo

doreen » uri (18:24:13): Tak sport se nemusí hned dělat na závodní úrovni žejo ;) Navíc není sport jako sport, akvabely třeba primárně kontaktní nejsou, ale děcka, co jsou levý dostávají v týmu kapky úplně stejně :D

Já jsem si btw plavání vybrala sama a vím, že to pro naše taky nebylo vždycky úplně jednoduchý, byť spíš finančně.. a neměnila bych. Pořád mě trochu mrzí, že jsem "musela" skončit, ale na druhou stranu mi to dalo možnost si v 18 užít i to nicnedělání. Ale z té sportovní části těžím dodneška a dost často na dospělých lidech vidím, jak jim podobná zkušenost v životě zoufale chybí.

jinak souhlas s amnou

uri (12:55:55): K tomuhle bych jen dodala, že jsme imho všichni už trochu moc posedlí myšlenkou 100% optimalizace potenciálu, ať už je to čas, schopnosti nebo vědomosti. Já se vždycky v první fázi trochu naseru, když se zamyslím "kde jsem mohla být, kdyby...", ale vzápětí mi dojde, že tam kde jsem, je to vlastně super. Což mě vlastně vrací k tomu, že sport se nemusí dělat na závodní úrovni :))

Sili » rugby povidam

uri » tvl, co se sportu tyce, hlavne neposilejte svoje potomky na nic kontaktniho... myslim, ze nechcete vozit svoje deti do nemocnice kazdou druhou sezonu

A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.

Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.

Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.

Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.

Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.

Sili » amna (17:55:42): no :D
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě

amna » Sili (16:45:21): bezpodminecna. dcerka je desne na sport a to po nikom z manzelovo rodiny urcite nema :D a cokoliv dela, tak to manzel podporuje. nekdy az moc na muj vkus :D k svatku ted dostala freestylovou kolobezku a tak ji bere do skateparku, aby mohla jezdit. manzel mi nadsene vypravel, jak ji to jde a jaky dela uzasny triky, ze se mam jit podivat. tak jsem sla s nima a ona jen jezdila sem tam a obcas tu kolobezku zvedla par centaku nad zem :D manzel nadsenej jak blazen, ze priste koupime nejakou poradnou kolobezku, aspon poloprofi, a ja si rikam, jestli si nespletl dite :D

Sili » Ja samoze

Anonymous » Já bych z nej vsechny tyhlety sporty vymlatila
Vzdyt jsou s tim jenom problemy

At hraje rugby

Mc » In.bloom (17:14:20): správná cesta je samozřejmě jen ten lacross, žejo...

In.bloom » A to se vracíme zpatky k tomu bilancovani .. a jak napsala amna-patent na rodicovstvi neni. Laska k diteti je bezpodmínečná a rodic dela vzdycky to, co si mysli, ze je pro dite samozřejmě nejlepsi.. a je dobre to tak delat, dokud dite kvete a je spokojene... Nas Jack (6 let) mel ted maraton lacrossu, fotbalu a baseballu.. ted zacina plavecky tym a ball game konci na leto... Kdyz se ho zeptas, tak ho bavi vse, protoze tam ma kamarady.. ale my vidime vsichni, ze nejvic vynika ve fotbalu a ty ostatni sporty mu moc nejdou.. budeme ho kvuli tomu nutit jen do fotbalu? Ne.. ale postupem casu a s pribyvajici skolou a jinymi aktivitami prijde cas na to si vybrat jeden sport a bude s nim muset mit rodicovstvo o tom rozumny talk... Team work makes the dream work.. ne pres plac.. o vsem se musi mluvit, komunikovat, citit... podle me,.kdyz se netlaci na pilu, tak jde vse nejlip.. pokud jde ruku v ruce vychova s respektem, rutinou a disciplinou... To je cesta k úspěchu... Neustale bilancovat...

Sili » amna (16:28:47): zajimalo by me, jestli je opravdu ta laska k vlastnímu potomkovi tak bezpodminecna, nebo jestli rodice ve skrytu duse jsou pak zklamání ze se jim ditko nevyvedlo jak cekali.

I mean
Kamaradka ted ma rocniho kluka... Oba rodice extra velky sportovci, maji vsechny ty kocarky a vseobecne rozvijejici a pohybovy alternativni a všechny dalsi mozny hracky, barefootovy boticky atdatd a běhají s nim, jezdi na kole, byl i ve voziku na běžkách atd a už maji nakoupenou mini běžeckou vybavu pro nej az jenou atpatp.

A ja si rikam..
Co když bude z kluka prihlouplej burtik
Nebo ho budou bavit šachy a sport bude považovat za sprostý slovo protože se zpotim fuj

Trošku se bojim ze si taky vysnim dite jako ultimatniho partaka a pak ve snaze utvořit si ho k obrazu svemu na nej budu presne tenhle tlak vyvíjet, byt podvědomě a ne za ucelem znicit mu život ambiciózní a vecne nespokojenou matkou

A ona z ni vyroste afektovana slepice se zajmem leda o sminky nebo tak

amna » hahah, to je něco, co teď spíš řešíme o nevlastní dcery. nebo teda, je ještě mládě, ale už se tak člověk porozhlíží po tom, co jí baví a tak vůbec. a to je pořád něco a nějaký rozhodování. pátá třída - řešíš, jestli přeskočit na osmiletej nebo ne. od dva roky později to řešíš zas. a když to nevyřešíš do tý doby, tak za dva roky tě to čeká ve velkým :D
tak furt to dítě pozoruješ a ptáš se, co ho baví, abys to kdyžtak podpořil a tak vůbec. což je asi ok, ale furt je tam někde v pozadí ten tlak :D

ptát se děcka v tomhle věku, jaký povolání se mu líbí, je bullshit, páč zatím z ní vypadne akorát "prodavačka v domácích potřebách, jako moje máma"
táta se snaží jí přiblížit programování a počítače a hrozně tomu fandí, ale to se potkává s úspěchem tak v polovině případů.

a do toho mi ještě přijde, že rodiče ne vždycky vidí to svoje dítě 100% reálně :) manža měl spoustu úžasnejch plánů, kam poslat dítě na školu - tak jsem ho poslala si postupně promluvit s dítětem, jeho matkou a pak taky třídní učitelkou, aby mu došlo, že by se měl vrátit zpátky do reality :)

patent na rodičovství neexistuje.... ale myslím, že jsme se nakonec všichni vyvedli dobře, i když to ne vždycky byla uplně přímočará cesta ;)

uri » doreen (9:26:21): To jsou kvalitni argumenty. Souhlasim, ze uplna apatie rodicu taky neni idealni pristup. Moji rodice jsou zlaty, nemuzu si na nic stezovat z jejich strany. To, ze nas s brachou napul vychoval zimni stadion a ruzny charaktery na nich neni jejich vina, naopak vysledek jejich podpory pro nas. Ne, ze by to byla nejaka uplna tragedie, ale tohleto odlouceni fyzicky i metafyzicky ve forme jejich vlivu znamenalo presne to o cem pises.

Konkretne to prubezny prekladani abstraktnich a vzdalenych pojmu a cilu do motivace, cilevedomosti, discipliny a obecne kvalitnich navyku je imho co kazdy dite potrebuje od svejch rodicu nejvic.

Co se lenosti tyce, pokud pominu ruzny chronicky mentalni poruchy, tak to prej neni uplne svobodna volba. Je to produkt podvedomi a mozku, kterej se snazi konstantne min-maxovat co nejlepsi vysledek za co nejmin usili. Typicky priklady jsou prokrastinace, kdy clovek vi, ze neco musi udelat do deadlajny. Mozek zhodnoti, ze vime co a jak, tak neni protreba se nijak moc pripravit a zvladneme nas ukol pomerne snadno za zhruba X casu a usili a da tomu nejakou adekvatni prioritu.

Samozrejme v zivote cloveka se deje spousta veci a je potreba prioritizovat co budem delat a kdy. Nejdriv se venujeme tem nejakutnejsim vecem a potrebam, pak odpocinku a zabave a nakonec, podle individualni disciplinovanosti, cilevedomosti, motivace a obecne kvaltinich navyku, "dobrovolnym" vecem, ktery by nam zlepsily zivot v blizky az vzdaleny budoucnosti.

A v tomhle poslednim bode se pak vyskytuje celej ranec promennejch, ktery mozek vyhodnocuje aby udelal rozhodnuti jestli si pustime jeste jeden dil nebo pujdem udelat neco co nam tu samou davku dopaminu vyplavi az druhej den nebo za tyden, mesic atd. Dopamin je jak znamo jedna z hlavnich promennejch v ty rovnici, kterou mozek vyhodnocuje.

Dal je clovek geneticky naprogramovanej premejslet primarne v pritomosti. Cim vzdalenejsi budoucnosti, tim bezvyznamnejsi ta promenna je. Pokud clovek v detsvi nemel tu vychovu, ktera by mu prinesla pravidelny dopaminovy davky zpozdeny gratifikace z prubezny a konzisteni prace na dilcich ukolech pro cil v budoucnosti, tak tim zasadne snizil dalsi promennou rovnice ve prospech dalsiho dilu serialu. Jednoduse receno mozek radeji sahne po zaruceny davce dopaminu, nez aby riskoval zbytecnej vydej energie. To je evolucni ficura, ktera nam umoznila prezit jako lovci a sberaci a ktera nas zabiji v dobe kdy nam jidlo vozi domu kuryr a my se musime nutit vydavat energii, abychom udrzeli metabolismus v provozu.

Jeden z dalsich faktoru je slozitost ukolu samotnyho, paradoxne cim banalnejsi ukol, tim spis ho clovek odlozi na pozdeji. Naopak pokud mu spadne do klina prilezitost s dlouhodobym efektem za cenu okamzity a kratkodoby "dobrovolny" pripravy, jako treba nabidka prace a priprava na odbornou cast pohovoru, tak mozek prakticky okamzite prehodi priority a clovek zacne s intezivni pripravou.

Jsou tam dalsi promenny, ale ty co sem zminil myslim staci na demostraci toho jak jejich hodnoty a kombinace zpusobujou to cemu rikame lenost. Zustanu u prikladu s nabidkou prace.

Ten samej clovek co je ochotnej na tyden zahodit vesktery instantni gratifikace jako serialy, hry, hospodu, aby se opravdu pilne pripravil na pohovor, bohuzel prubezne nic moc extra pro svoje karierni ambice nedela. Idealne by kazdej den v praci udelal ten jeden krok navic, nez se od nej vyzaduje a k tomu se prubezne vzdelaval hledanim novych informaci o svym oboru, treba jen ctenim clanku behem jizdy tramvaji. Takovyhle zdanlive banalni navyky se nasobi v prubehu casu a vedou k tomu, ze lidi maji vetsi sanci dostat podnety, napady nebo inspiraci neco vyzkouset a tim se prubezne lepsit ve svoji profesi. S takovou by nas priklad co ted hroti pohovor uz ty samy pozici davno sedel.

Myslim, ze o ty lenosti nerikam nic co lidi alespon podvedome davno netusi, hlavne ten posledni odstavec je jen verze prikladu, kterej kazdej musel slyset stokrat uz od detsvi. A ted je zajimava otazka proc to lidi nedelaj i kdyz to vedi. Co presne hraje roli v nasem kazdodennim rozhodovani, jestli si behem jizdy v tramvaji precteme odbornej clanek nebo scrollujeme instagram feed. Jestli umyjeme nadobi hned po pouziti nebo az nas donuti, ze cisty doslo.

Elegantne se vratim na zacatek. Sem presvedcenej, ze vychova v tom hraje naprosto zasadni roli. Presne jak jsi doreen zminina, sebechytrejsi, samostatnejsi a talentovanejsi dite nema sanci tohle samo od sebe zjistit, protoze to jsou znalosti ziskany zkusenosti. S tim, ze tyhle konkretni zkusenosti je velmi obtizny ziskat po vlastni ose, tak obtizny, ze kdyz se clovek podiva kolem sebe, tak vidi spustu rodin, vcetne nasich vlastnich, kde tahle zkusenost bud chybi uplne, je minimalni nebo izolovana na urcitou oblast jako treba rodic/prarodic muzikant. Coz je dost zacarovanej kruh, ze kteryho nevim jak se dostat na vlastni individualni urovni, natoz narodni nebo globalni.

Vim, ze reseni se mota kolem motivace, ale to se snadneji rekne, nez dela, zvlast pokud se bavime o udrzeni dlouhodoby motivace. O tom bude treba pristi slohovka, tohle myslim stacilo '))

Kazdopadne me zajimaj zkusenosti, postrehy a nazory lidi, proto sem to tema otevrel. Myslim, ze to zajimavy tema, ktery ma smysl probrat v podnetny diskuzi.

Sili » To me zajima
Zrovna jsem na tohle tema vedla diskuzi s kolegou

doreen » Já mám s tím škatulkováním a vybíráním kariéry dětem úplně opačnou zkušenost. Mně nikdy nikdo nic nepodsouval a i když si zpětně myslím, že na to naši měli taky svůj názor, nikdy mi ho neprezentovali. Dodneška nevím, jestli třeba v momentě, kdy jsem dostudovala, byli rádi/pyšní, že jsem Ing nebo zklamaní, že to nebylo v jiném oboru...? Fakt netuším.

A to podle mě teda taky není ideální, protože nebýt plavání, tak nevím, kde bych se jako dítě jen tak sama z ničeho nic naučila nějaké cílevědomosti a motivaci. Na jednu stranu jsem ráda, protože jsem nemusela bojovat s žádnými rozpory mezi mými zájmy a představou rodičů, a každý můj studijní/pracovní/životní krok vnímám 100% jako výsledek svého přičinení, ale na druhou stranu si upřímně myslím, že jsem svůj potenciál taky ani zdaleka nevyužila a byly momenty, kdy mohlo být i malý povzbuzení od rodičů klíčový. Protože dost často je imho výsledek moc vzdálený a abstraktní pojem na to, aby to dítě/puberťák zvládlo zpracovat a přetavit v momenální píli. Tam si myslím, že by rodič vstupovat měl.

Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme nikdo nevyužili svůj potenciál, ale možná to bude spíš tím, že jsme jen líný :D

uri » In.bloom (14:32:10): Souhlasim, tadyto skatulkovani a vybirani kariery detem na prvnim stupni zakladky je typickej priklad prislovi "cesta do pekla je dlazena dobrymi umysly". O tom jakej je aktualni stav ceskyho skolstvi prilis nevim, ale podle nahodnejch informaci z druhy ruky se to prej znacne zlepsilo oproti nasim skolnim letum.

Ja sem zacal skolu jako jednickar a premiant a postupne se dostal trojkam a ctyrkam uz na zakladce, vcetne dvojek z chovani. Na stredni vyhazov z prumyslovky, protoze sem mel tri koule a nepustili me ani k reparatu... Cili moje skolni kariera je velmi barvita a specificka z nekolika ruznejch duvodu na kterejch by se imho nejakej psychiatr dost vyradil ')

Nicmene jeden z hlavnich duvodu si myslim je prave to, ze mi natloukli do hlavy, ze sem chytrej kluk a na co sahnu mi jde a tenkrat i dopravdy slo. To nasledne vedlo k tomu, ze kdyz sem nevyhnutelne zacal narazet na veci, ktery sem neznal nebo nevedel, tak sem se jim vyhybal, abych ze sebe neudelal hlupaka a radeji sem podvadel a delal tahaky. No a myslim, ze ten vyvoj mejch znamek uz mluvi sam za sebe, kam az me to dovedlo.

Na druhy stredni druhy stredni probral, jednak proto, ze sem skoncil s hokejem a ten sen oficialne zabil a druhak proto, ze najednou sem mel nejakou motivaci dokazat, ze nejsem idiot, poprve v zivote se zacal doopravdy ucit a odmaturoval sem jako jeden z nejlepsich v rocniku.

Moje nalezena laska k uceni a hlavne fyzice me pak dovedla na FJFI, ale tam sem velmi hrube narazil na to, ze sem celej zivot neucil a byt me to bavilo a zajimalo a fakt sem se snazil, tak ta mezera hlavne ve forme zasadnich der v matematice byla neprekonatelna.

Co me ovsem zajimalo, jestli se v tom taky tady nekdo vidi, protoze mi prijde, ze to pomerne bezny "prokleti" nadanejch deti.

In.bloom » uri (4:02:10): po nekolika letech asistence pri vychove deti musim jen konstatovat, ze je sakra tezky najit bilanci, aby se pak tohle nactiletym nedelo. Spoustu rodicu si do deti vklada svoje predstavy a skatulkuje.. ja si pamatuju, jak jsem na zakladce vsude rikala, ze budu pravnik, protoze jsem mela samy jednicky a automaticky se to tenkrat bralo jako miris vysoko plus to melo ohlas u much rodicu a toho uznani od nich jsem si vážila nejvc... To, ze jsem nemela prakticky vubec paru o tom, co mam rada a co me bavi nikoho nezajimalo. Pak si to škatulkování prebiraj ucitele na stredni, kteri podporuji sve oblibence a vytvari tim u trojkaru pocit méněcennosti.. pak se.to tak nejak veze.. to k tomu potencialu, ktery mam pocit, ze jsem promrhala diky tomu škatulkování..
Na druhou stranu jsem extrémně šťastná za to, kde jsem a co jsem poslednich sedm let mela moznost delat.. rozhodne je to pro me ponauceni, jak se tomuhle vyhnout u moji rodiny :)

uri » Trochu odbocka od tradicnich temat, ale relevantni... borec popisuje presne to s cim sem zapasil jako nactiteletej a mladej dospelej a az relativne nedavno prozrel. Zajima me, jestli se v tom vidite taky, protoze raketa je plna nadprumerne inteligentnich lidi, bez ohledu na to jestli hrajou video hry nebo ne.

Ve vysledku si asi nemam na co stezovat, nemam se spatne, ale obcas mam splin z toho, ze sem projebal a projebavam svuj plnej potencial. At uz to byly sportovni, akademicky nebo pracovni ambice.

(youtube video)

binnmode » tak odpovedela jsi a jeste k tomu hrozne rychle!

Sili » No nemas moc za co bohuzel

Paradoxne ten poslední začal se dvěma rodilyma mluvcima a všichni nateseni jak to je super. Po pár lekcích se ukázalo že si akorát povídají ale gramatika z učebnice moc neubývá. Pak do toho hodila vidle korona a po půl roce to pokračovalo s českou s klasickým czenglish prizvukem. To mě docela naštvalo ale uz jsem na to spechala. Frajerka sice nebyla vylozene sympaticka, zato byla prisna a gramatiku nelazv maliku a za 10 lekci stihla celou knizku a po dalsich dvou tydnech samostudia jsem dala cae s bodovym vysledkem na C1

Tutor a jipka je teda to samy ve skutecnosti
Chvali si jeste snad spevacka