uri »
doreen (8:16:17): hehe, honily se mi hlavou stejny veci ')
Uz sem mel nekolikrat rozepsano neco ve smyslu, ze nasi rodice vyrustali jako druha generace pod komarama. A jak vime v ty dobe se jakykoliv ambice a volnomyslenkarsky napady trestaly. Jako bonus tempo evoluce technologie od revoluce k dnesku je absolutne dechberouci a kompletne prekopala jak dneska zijeme. Diky tomu byli nasi rodice ve znacne nevyhodny pozici.
Ale smazal sem to protoze si myslim, ze nezavisle na dobe a rezimu ty obecny principy vychovy z moji teorie v posledni hlasce zustavaj nemenny. Stejnetak to plati o individualnich povahach deti. Cilem je vzdycky pripravit dite na uspech v dospelym zivote a ta individualita nemeni cil, ale definici uspechu a spokojenyho zivota.
Hele co si budem povidat, resime tady dost first world problem s tim, ze i v tom prvnim svete spousta deti vyrusta v osklive rozvedeny rodine, zaziva domaci nasili nebo kompletni nezajem rodicu. Takze ja si rozhodne na nic nestezuju, naopak si myslim, ze to nasi v ramci moznosti zvladli.
Taky nema smysl moc brecet nad nejakyma chybama. Byla by ovsem chyba se nepokusit ohlidnout zpatky do detsvi za ucelem se zkusit poucit z udalosti, ktery nas formovaly. Souhlasim s tebou v tom, ze to je dost abstraktni mentalni cviceni a bez odborny pomoci to tady na nastence nerozklicujem. Navic je to proces, kterej nejakou dobu trva. Neco ale podle me kazdej neco uzitecnyho najde, kdyz se tomu chvili povenuje. U sebe se mi podarilo par veci primo a jednoznacne nalinkovat, jako to zmineny impulsivni lhani.
Jako mirne vedlejsi produkt sem si v hlave vyresil jednu krivdu s otcem, kterou sem si nekde v puberte vsugeroval a vlastne vubec nebyla pravda '))
Z myho dosavadniho cca dvouletyho aktivniho boje s vlastnima neduhama musim rict, ze mas pravdu tom, ze s urcityma vlastnostma bojovat neda. Coz ovsem neznamena, ze by lidi nemeli aspirovat k tomu se zlepsovat, kdyz jim nejakej neduh pusobi problemy.
Uvedla si krasnej priklad o prjimani zpetny vazby a vyssi mire empatie. Cesta ke zlepseni neni o tom jit proti tomu kdo jsme, ale pochopit proc se chovame jak se chovame. Pokud clovek prozre a zjisti jakej mechanismus se skryval za tim, ze reaguje na urcity podnety negativni emocionalni reakci nebo impulsem, tak je to skoro instatni reseni. Kdyz vime jak neco funguje, tak k tomu najedou pristupujeme racionalne a uz neni duvod se zbytecne vzrusovat a vydavat energii navic. Zase zminim jako priklad to impulsivni lhani. Sice sem se ho porad nezbavil uplne, ale aspon uz vim, co je podnet a dokazu s tim pocitat a cim dal uspesneji ohlidat.
A kdyz uz to impulsivni lhani zase zminuju, tak jedna moje impusilvni lez na kterou sem uplne zapomel tady nedavno po dlouhy dobe vyplavala. Konfrontace s vlastnima hrichama je prej dobra terapie, tak se k ni po letech priznam.
Nikdy sem se svoji sestrenici nespal... I kdybyste me zabili, tak si nedokazu vzpomenout co se mi honilo hlavnou, kdyz sem to placnul. Dost se stydim, kdyz to ted pisu, ale vic sem se stydel, kdyz to Sili nedavno vytahla. Je to uplne absurdni a zbytecna lez a vsem se za ni omlouvam. Neexistuje zadna obhajoba. V tom obdobi byl ten impuls na vrcholu je to jen dukazem jak moc spatny to bylo a nedlouho potom sem si uvedomil, ze je to problem a zacal se aktivne hlidat.
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
o praci, bydleni, financich, nakupech... proste o zivote jaky je
doreen »
Čím víc o tom od včerejška přemýšlím, tím víc docházím k závěru, že posoudit, co je skutečně vliv výchovy, je prakticky nemožný :))
Hlavní problém je podle mě v tom, že rodiče tě vychovali podle sebe, tak jak oni považovali za nejlepší, ale ty jsi prostě jinej člověk žejo :D
Většina vlastností, který totiž u sebe považuju za ne uplně povedený produkt výchovy a který jsem ti tu chtěla vypsat jako příklad toho, na co se ptáš, by ve světě našich vlastně fungovala bez problémů. Jenže tím, že mám trochu jiný styl života, jiné hodnoty a ambice, a tam už to tak dobře nefunguje, aniž by to znamenalo, že jejich nebo můj styl života jsou v něčem špatný.
O výchově vlastních dětí asi radši filosofovat nebudu :) myslím, že je důležitý nezaseknout se na tom "co z nich bude", ale jinak s tebou víceméně souhlasím.
Blbý je, že spousta vlastnosní člověka je vrozená nebo získaná v prvních pár letech života, a imho s tím hodně lidí neumí pracovat a myslí si, že to můžou změnit, bojovat s tím, případně to shazujou na výchovu. U mě je to třeba citlivost na zpětnou vazbu, kterou jsem vždy přičítala tomu, že jsem jí nebyla moc vystavená v dětství, ale ve skutečnosti to souvisí s celkovou vyšší mírou empatie... jsem měla nedávno v práci nějaký psycho školení, který se nejdřív zdálo jako klasickej voser, ale ve výsledku bylo hrozně dobrý a oči otvírající :D
Hlavní problém je podle mě v tom, že rodiče tě vychovali podle sebe, tak jak oni považovali za nejlepší, ale ty jsi prostě jinej člověk žejo :D
Většina vlastností, který totiž u sebe považuju za ne uplně povedený produkt výchovy a který jsem ti tu chtěla vypsat jako příklad toho, na co se ptáš, by ve světě našich vlastně fungovala bez problémů. Jenže tím, že mám trochu jiný styl života, jiné hodnoty a ambice, a tam už to tak dobře nefunguje, aniž by to znamenalo, že jejich nebo můj styl života jsou v něčem špatný.
O výchově vlastních dětí asi radši filosofovat nebudu :) myslím, že je důležitý nezaseknout se na tom "co z nich bude", ale jinak s tebou víceméně souhlasím.
Blbý je, že spousta vlastnosní člověka je vrozená nebo získaná v prvních pár letech života, a imho s tím hodně lidí neumí pracovat a myslí si, že to můžou změnit, bojovat s tím, případně to shazujou na výchovu. U mě je to třeba citlivost na zpětnou vazbu, kterou jsem vždy přičítala tomu, že jsem jí nebyla moc vystavená v dětství, ale ve skutečnosti to souvisí s celkovou vyšší mírou empatie... jsem měla nedávno v práci nějaký psycho školení, který se nejdřív zdálo jako klasickej voser, ale ve výsledku bylo hrozně dobrý a oči otvírající :D
uri »
Co se vychovy tyce, tak je to velmi individualni a komplexni proces. Zaroven sem presvedcenej, ze existujou nejaky obecny cile, kterych by se rodice meli snazit dosahnout.
Ten hlavni cile je urcite pripravit dite na dospelej zivot. Tim ted nemyslim veci jako financni gramotnost a zrizovani penzijnich fondu. Myslim tim vstipeni kvalitnich zakladnich hodnot, principu a navyku, ktery jim pouslouzi jako nastroje na proziti naplnujiciho a uspesnyho zivot, at uz si zvoli jakoukoliv cestu.
Kvalitni voditko jsou ruzny lidovy prislovy, existuje duvod proc se po generace opakujou jako mantry. Trik je vsak v tom je integrovat do zpusobu mysleni a mit je automaticky na pameti pro delani rozhodnuti. Vetsinou je lidi pouzivaj jen jako reakce a z toho si dite nikdy nic neodnese.
Dal sem presvedcenej, ze jakmile zacnou deti chapat souvislosti reality kolem sebe, tak by se k nim melo zacit pristupovat jako budoucim dospelym a postupne je seznamovat s tim jak veci doopravdy fungujou a ne je jim mazat med kolem huby a krmit je aburdnim mlzenim ve snaze je ochranit od fiktivni predstavy, ze znalost dospelacky reality je nejakym zpusobem poskodi. Naopak, cim driv budou mit povedomi o tom jak svet doopravdy funguje, tim lepsi budou mit sance na uspech.
Prijde mi to postaveny na hlavu, to je jak kdybych vedel, ze v 21 letech ceka moje deti turnaj na zivot a na smrt v arene se stovkama dospelejch vseho veku. A misto abych se snazil je co nejlip pripravit aby prezili a vyhrali, tak jim o tom do posledni chvile ani nereknu. To sem je odsoudil k neuspechu a smrti, protoze v ty arene bude cela rada velmi pripravenejch jedincu.
Prirozene zadnej extrem neni zdravej, sebrat detem detsvi a sikanovat je nejakou brutalni spartanskou vychovou s vidinou, ze rozvejkaj kazdou konkurenci a budou z nich olympijsky atleti nebo CEO nadnarodnich korporaci je ulet. Nicmene trochu zdravyho sebevedomi a asertivni dravosti kazdymu jenom prospeje. Zadnej rodic nechce videt svoje potomky neschopny se prosadit.
Vylozene konkretni jak na to navod nemam, kdybych mel tak publikuju a vydelam miliony. Ale jeden priklad za vsechny pro ilustraci. Rika se, ze detem nema nic dat "zadarmo". To je dobrej umysl, kterej slouzi jako dlazba do pekla. Driv nebo pozdeji dite bude mit svoje prostredky a bude si moct samo sobe davat veci "zadarmo", coz nevyhnutelne udela a ta instatni gratifikace je navykovejsi nez nikotin a kokain. Spravnejsi pristup je diteti vysvetlit a pravidelne zprostredkovat prilezitost si zazit rozdil mezi odmenou na kterou se opravdu nadreli a tou samou odmenou, ktera jim spadla do klina. Tim si vytvori pozitivni pristup k pracovani i na vecech, ktery pro ne nejsou zajimavy a zaroven si vybudujou zdravy sebevedomi, protoze sklizeny odmeny jsou jejich vlastni zasluhy.
K tomu je dulezity aby vedeli, ze byt jsou inteligentni a schopny, tak je naprosto normalni, ze narazi na veci, ktery nebudou vedet a neni zadna ostuda to priznat. Naopak priznani si, ze neco nevi je prirozenej a ocekavanej krok k reseni. S tim jde ruku v ruce nebat se rict si o pomoc, kdyz narazi, ale zaroven nespolehat na cizi pomoc, dokud nevycerpaj vsechny moznosti.
Snad je z toho zrejmy kam tim smeruju. Co si ty teorii myslite?
Ten hlavni cile je urcite pripravit dite na dospelej zivot. Tim ted nemyslim veci jako financni gramotnost a zrizovani penzijnich fondu. Myslim tim vstipeni kvalitnich zakladnich hodnot, principu a navyku, ktery jim pouslouzi jako nastroje na proziti naplnujiciho a uspesnyho zivot, at uz si zvoli jakoukoliv cestu.
Kvalitni voditko jsou ruzny lidovy prislovy, existuje duvod proc se po generace opakujou jako mantry. Trik je vsak v tom je integrovat do zpusobu mysleni a mit je automaticky na pameti pro delani rozhodnuti. Vetsinou je lidi pouzivaj jen jako reakce a z toho si dite nikdy nic neodnese.
Dal sem presvedcenej, ze jakmile zacnou deti chapat souvislosti reality kolem sebe, tak by se k nim melo zacit pristupovat jako budoucim dospelym a postupne je seznamovat s tim jak veci doopravdy fungujou a ne je jim mazat med kolem huby a krmit je aburdnim mlzenim ve snaze je ochranit od fiktivni predstavy, ze znalost dospelacky reality je nejakym zpusobem poskodi. Naopak, cim driv budou mit povedomi o tom jak svet doopravdy funguje, tim lepsi budou mit sance na uspech.
Prijde mi to postaveny na hlavu, to je jak kdybych vedel, ze v 21 letech ceka moje deti turnaj na zivot a na smrt v arene se stovkama dospelejch vseho veku. A misto abych se snazil je co nejlip pripravit aby prezili a vyhrali, tak jim o tom do posledni chvile ani nereknu. To sem je odsoudil k neuspechu a smrti, protoze v ty arene bude cela rada velmi pripravenejch jedincu.
Prirozene zadnej extrem neni zdravej, sebrat detem detsvi a sikanovat je nejakou brutalni spartanskou vychovou s vidinou, ze rozvejkaj kazdou konkurenci a budou z nich olympijsky atleti nebo CEO nadnarodnich korporaci je ulet. Nicmene trochu zdravyho sebevedomi a asertivni dravosti kazdymu jenom prospeje. Zadnej rodic nechce videt svoje potomky neschopny se prosadit.
Vylozene konkretni jak na to navod nemam, kdybych mel tak publikuju a vydelam miliony. Ale jeden priklad za vsechny pro ilustraci. Rika se, ze detem nema nic dat "zadarmo". To je dobrej umysl, kterej slouzi jako dlazba do pekla. Driv nebo pozdeji dite bude mit svoje prostredky a bude si moct samo sobe davat veci "zadarmo", coz nevyhnutelne udela a ta instatni gratifikace je navykovejsi nez nikotin a kokain. Spravnejsi pristup je diteti vysvetlit a pravidelne zprostredkovat prilezitost si zazit rozdil mezi odmenou na kterou se opravdu nadreli a tou samou odmenou, ktera jim spadla do klina. Tim si vytvori pozitivni pristup k pracovani i na vecech, ktery pro ne nejsou zajimavy a zaroven si vybudujou zdravy sebevedomi, protoze sklizeny odmeny jsou jejich vlastni zasluhy.
K tomu je dulezity aby vedeli, ze byt jsou inteligentni a schopny, tak je naprosto normalni, ze narazi na veci, ktery nebudou vedet a neni zadna ostuda to priznat. Naopak priznani si, ze neco nevi je prirozenej a ocekavanej krok k reseni. S tim jde ruku v ruce nebat se rict si o pomoc, kdyz narazi, ale zaroven nespolehat na cizi pomoc, dokud nevycerpaj vsechny moznosti.
Snad je z toho zrejmy kam tim smeruju. Co si ty teorii myslite?
uri »
Jeremmy (21:14:50): Dik za sdileni. Mas ted pocit jako dospelej, ze ti to pusobi problemy? Viz. to video, ktery sem sdilel, jestli si ho videl.
amna »
Sili (20:45:23): tak to neni o tom, ze by me mama nikdy nepochvalila, to ja chvalena byla, ale ne porad a za vsechno :)
jakoze doma te porad chvali, ale to je doma. pak je ten svet venku a tam te porad chvalit asi nebudou, tak dobrej nejsme nikdo. a asi je dobry umet i prijimat, ze se neco nepovedlo a je potreba nekde zabrat.
kdyz jsme loni v lete dcerce nadhodili, ze by bylo fajn pokracovat v logopedii, byl z toho hodinovej hysterak…. a kdyz mala nechce chodit, tak nebude. radsi ji nechaj mluvit blbe… to je pro me maximalni wtf
jakoze doma te porad chvali, ale to je doma. pak je ten svet venku a tam te porad chvalit asi nebudou, tak dobrej nejsme nikdo. a asi je dobry umet i prijimat, ze se neco nepovedlo a je potreba nekde zabrat.
kdyz jsme loni v lete dcerce nadhodili, ze by bylo fajn pokracovat v logopedii, byl z toho hodinovej hysterak…. a kdyz mala nechce chodit, tak nebude. radsi ji nechaj mluvit blbe… to je pro me maximalni wtf
uri »
doreen (18:44:59): souhlasim se vsim ')
Za sebe muzu rict, ze zkusenosti ktery sem nabral za 11 let hrani hokeje jsou k nezaplaceni a cerpam z nich dodnes. Jen si myslim, ze jsou nabrat min vyhecovanou cestou zavodni sporty ')
Ad posedlost 100% optimizaci potencialu a ruznyma self help knizkama, na to uz sem tu myslim taky nadaval ') Do toho se mi nechce ted poustet, me zajima jaky maj lidi vlastni postrehy o vlivu svoji vychovy na to jak dneska operujou jako dospely.
Ja se k tomu dostal protoze mam problemy se sebesabotazi a neustale se vracim problemovejm navykum, ktery nejsou zdravy jak mentalne, socialne, tak fyziologicky a potazmo jsou dlouhodobe neudrzitelny. Jeden priklad z nekolika je impulsivni lhani, vetsinou ve forme drobnyho pribarveni pravdy, ale driv to bejvalo o dost horsi. Podle vseho je to vedlejsi produkt prave ze snahy zachovat tvar, kdyz sem prestal mit jednicky protoze sem se neucil a misto abych se ucil radeji zacal vymahat validaci vymejslenim si.
Za sebe muzu rict, ze zkusenosti ktery sem nabral za 11 let hrani hokeje jsou k nezaplaceni a cerpam z nich dodnes. Jen si myslim, ze jsou nabrat min vyhecovanou cestou zavodni sporty ')
Ad posedlost 100% optimizaci potencialu a ruznyma self help knizkama, na to uz sem tu myslim taky nadaval ') Do toho se mi nechce ted poustet, me zajima jaky maj lidi vlastni postrehy o vlivu svoji vychovy na to jak dneska operujou jako dospely.
Ja se k tomu dostal protoze mam problemy se sebesabotazi a neustale se vracim problemovejm navykum, ktery nejsou zdravy jak mentalne, socialne, tak fyziologicky a potazmo jsou dlouhodobe neudrzitelny. Jeden priklad z nekolika je impulsivni lhani, vetsinou ve forme drobnyho pribarveni pravdy, ale driv to bejvalo o dost horsi. Podle vseho je to vedlejsi produkt prave ze snahy zachovat tvar, kdyz sem prestal mit jednicky protoze sem se neucil a misto abych se ucil radeji zacal vymahat validaci vymejslenim si.
Jeremmy »
hm mám trochu syndrom uri v tom smyslu, že jsem ještě před základkou byl v mnoha věcech napřed, potom se dobře učil, nebo spíš ani nemusel učit a dělal úkoly navíc, než jsem na střední zjistil, že se pořádně učit neumím a ani nechci, když mě ty předměty nezajímají.
na vejšce to bylo lepší díky tomu, že mě ten obor zajímal, ale volba byla taková trochu náhoda, hlavně abych nemusel dělat přijímačky. moji rodiče byli dost liberální ve výchově, protože sami zažili přísnou, což mi přijde na jednu stranu fajn, že mě do ničeho netlačili, ale na druhou vnímám přesně ten nedostatek v tom, že ani nemotivovali. například začal jsem dělat judo, vydrželi mi to dva roky, než mě to přestalo bavit tam chodit, protože tam skončil můj kamarád, a místo aby mi řekli, až v tom vytrvám, tak řekli hm, co zkusit nějakej jinej kroužek.
to stejný se pak opakovalo s malováním, jazykama, na který mám asi talent, ale taky nevyužitej ve smyslu, že jsem mohl dělat už na středí třetí navíc, ale nechtělo se mi, nikdo mě do toho netlačil, a teď mi to přijde jako jedna z takových mezer nebo promarněných šancí, co člověk už v dospělosti nedožene.
takže jde asi o to najít nějakou balanc, nezprotivit dětem jejich zájmy kvůli nějakým svým nerealizovaným představám, ale zároveň jim ukázat možnosti a nějak je usměrňovat.
na vejšce to bylo lepší díky tomu, že mě ten obor zajímal, ale volba byla taková trochu náhoda, hlavně abych nemusel dělat přijímačky. moji rodiče byli dost liberální ve výchově, protože sami zažili přísnou, což mi přijde na jednu stranu fajn, že mě do ničeho netlačili, ale na druhou vnímám přesně ten nedostatek v tom, že ani nemotivovali. například začal jsem dělat judo, vydrželi mi to dva roky, než mě to přestalo bavit tam chodit, protože tam skončil můj kamarád, a místo aby mi řekli, až v tom vytrvám, tak řekli hm, co zkusit nějakej jinej kroužek.
to stejný se pak opakovalo s malováním, jazykama, na který mám asi talent, ale taky nevyužitej ve smyslu, že jsem mohl dělat už na středí třetí navíc, ale nechtělo se mi, nikdo mě do toho netlačil, a teď mi to přijde jako jedna z takových mezer nebo promarněných šancí, co člověk už v dospělosti nedožene.
takže jde asi o to najít nějakou balanc, nezprotivit dětem jejich zájmy kvůli nějakým svým nerealizovaným představám, ale zároveň jim ukázat možnosti a nějak je usměrňovat.
Sili »
doreen (18:44:59): no.. K te optimalizaci. Prave tam jsme skoncili v te nasi diskuzi s kolegou. On je zalozenim vpicista a ma dve deti (15 a 20) ktery nikdy do niceho netlacil ale ani jakoze nenabizel atd coz zase me prijde škoda. Tak sem se otazala jestli se třeba nebojí ze mu dcera jednou vycte ze kdyby ji k něčemu víc mel tak to mohla nekam dotáhnout. A on ze co to přesně teda znamena to nekam dotahnout. No... A ja nevěděla. Vedeme takový filozofický debaty částo. Jenze on měl štěstí, obě děti jsou sportovní a bezproblémový. Treba by taky mluvil jinak kdyby měl doma jednoho tlustoprda a jednu cuchtu.
amna (19:22:07): no... Ja nevim. Snad bych i rekla ze lepsi větší senevedomi nez mensi
Me mati jakteziva nepochvalila a mozna me to zocelilo ale taky ziju s chorobn pocitem ze musim delat vic, jeste vic uplne nejvic a byt lepsi než nejlepsi.
A jakakolib nedostatečnost tě hodi do pocitu méněcennosti. A to sem nastesti vicememe úspěšná, zdrava, normálně vypadajici se zachovalymi kognitivnimi funkcemi. Kdybych byla tlusta, blba, leva nebo chuda tak se asi zabiju, protože to budu ve svetle nulové podpory považovat za životní fail.
Asi bych byla radsi aby se moje deti citili že jsou super i když uplne nejsou nez naopak. Ale to už hodne teoretizuju
amna (19:22:07): no... Ja nevim. Snad bych i rekla ze lepsi větší senevedomi nez mensi
Me mati jakteziva nepochvalila a mozna me to zocelilo ale taky ziju s chorobn pocitem ze musim delat vic, jeste vic uplne nejvic a byt lepsi než nejlepsi.
A jakakolib nedostatečnost tě hodi do pocitu méněcennosti. A to sem nastesti vicememe úspěšná, zdrava, normálně vypadajici se zachovalymi kognitivnimi funkcemi. Kdybych byla tlusta, blba, leva nebo chuda tak se asi zabiju, protože to budu ve svetle nulové podpory považovat za životní fail.
Asi bych byla radsi aby se moje deti citili že jsou super i když uplne nejsou nez naopak. Ale to už hodne teoretizuju
amna »
Sili (18:03:13): mne teda zajima, jestli se to u vlastnich deti zlomi. moje mama teda nepatrila k tem, co by se mohli posrat z kazdyho myho cinu, brala to tak nejak prakticky a strizlive. coz je teda delam taky, ale ve vztahu k nevlastnimu diteti to jde asi snaz :)
i si spis nekdy rikam, jestli ta neustala chvala a tak, nemuzou to dite porouchat. ze to pak samo nemuze nejak realisticky vnimat, co mu jde, co mu nejde…
i si spis nekdy rikam, jestli ta neustala chvala a tak, nemuzou to dite porouchat. ze to pak samo nemuze nejak realisticky vnimat, co mu jde, co mu nejde…
doreen »
uri (18:24:13): Tak sport se nemusí hned dělat na závodní úrovni žejo ;) Navíc není sport jako sport, akvabely třeba primárně kontaktní nejsou, ale děcka, co jsou levý dostávají v týmu kapky úplně stejně :D
Já jsem si btw plavání vybrala sama a vím, že to pro naše taky nebylo vždycky úplně jednoduchý, byť spíš finančně.. a neměnila bych. Pořád mě trochu mrzí, že jsem "musela" skončit, ale na druhou stranu mi to dalo možnost si v 18 užít i to nicnedělání. Ale z té sportovní části těžím dodneška a dost často na dospělých lidech vidím, jak jim podobná zkušenost v životě zoufale chybí.
jinak souhlas s amnou
uri (12:55:55): K tomuhle bych jen dodala, že jsme imho všichni už trochu moc posedlí myšlenkou 100% optimalizace potenciálu, ať už je to čas, schopnosti nebo vědomosti. Já se vždycky v první fázi trochu naseru, když se zamyslím "kde jsem mohla být, kdyby...", ale vzápětí mi dojde, že tam kde jsem, je to vlastně super. Což mě vlastně vrací k tomu, že sport se nemusí dělat na závodní úrovni :))
Já jsem si btw plavání vybrala sama a vím, že to pro naše taky nebylo vždycky úplně jednoduchý, byť spíš finančně.. a neměnila bych. Pořád mě trochu mrzí, že jsem "musela" skončit, ale na druhou stranu mi to dalo možnost si v 18 užít i to nicnedělání. Ale z té sportovní části těžím dodneška a dost často na dospělých lidech vidím, jak jim podobná zkušenost v životě zoufale chybí.
jinak souhlas s amnou
uri (12:55:55): K tomuhle bych jen dodala, že jsme imho všichni už trochu moc posedlí myšlenkou 100% optimalizace potenciálu, ať už je to čas, schopnosti nebo vědomosti. Já se vždycky v první fázi trochu naseru, když se zamyslím "kde jsem mohla být, kdyby...", ale vzápětí mi dojde, že tam kde jsem, je to vlastně super. Což mě vlastně vrací k tomu, že sport se nemusí dělat na závodní úrovni :))
uri »
tvl, co se sportu tyce, hlavne neposilejte svoje potomky na nic kontaktniho... myslim, ze nechcete vozit svoje deti do nemocnice kazdou druhou sezonu
A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.
Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.
Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.
Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.
Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.
A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.
Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.
Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.
Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.
Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.
Sili »
amna (17:55:42): no :D
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
amna »
Sili (16:45:21): bezpodminecna. dcerka je desne na sport a to po nikom z manzelovo rodiny urcite nema :D a cokoliv dela, tak to manzel podporuje. nekdy az moc na muj vkus :D k svatku ted dostala freestylovou kolobezku a tak ji bere do skateparku, aby mohla jezdit. manzel mi nadsene vypravel, jak ji to jde a jaky dela uzasny triky, ze se mam jit podivat. tak jsem sla s nima a ona jen jezdila sem tam a obcas tu kolobezku zvedla par centaku nad zem :D manzel nadsenej jak blazen, ze priste koupime nejakou poradnou kolobezku, aspon poloprofi, a ja si rikam, jestli si nespletl dite :D
Anonymous »
Já bych z nej vsechny tyhlety sporty vymlatila
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
In.bloom »
A to se vracíme zpatky k tomu bilancovani .. a jak napsala amna-patent na rodicovstvi neni. Laska k diteti je bezpodmínečná a rodic dela vzdycky to, co si mysli, ze je pro dite samozřejmě nejlepsi.. a je dobre to tak delat, dokud dite kvete a je spokojene... Nas Jack (6 let) mel ted maraton lacrossu, fotbalu a baseballu.. ted zacina plavecky tym a ball game konci na leto... Kdyz se ho zeptas, tak ho bavi vse, protoze tam ma kamarady.. ale my vidime vsichni, ze nejvic vynika ve fotbalu a ty ostatni sporty mu moc nejdou.. budeme ho kvuli tomu nutit jen do fotbalu? Ne.. ale postupem casu a s pribyvajici skolou a jinymi aktivitami prijde cas na to si vybrat jeden sport a bude s nim muset mit rodicovstvo o tom rozumny talk... Team work makes the dream work.. ne pres plac.. o vsem se musi mluvit, komunikovat, citit... podle me,.kdyz se netlaci na pilu, tak jde vse nejlip.. pokud jde ruku v ruce vychova s respektem, rutinou a disciplinou... To je cesta k úspěchu... Neustale bilancovat...