uri »
tvl, co se sportu tyce, hlavne neposilejte svoje potomky na nic kontaktniho... myslim, ze nechcete vozit svoje deti do nemocnice kazdou druhou sezonu
A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.
Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.
Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.
Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.
Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
o praci, bydleni, financich, nakupech... proste o zivote jaky je
Sili »
amna (17:55:42): no :D
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
amna »
Sili (16:45:21): bezpodminecna. dcerka je desne na sport a to po nikom z manzelovo rodiny urcite nema :D a cokoliv dela, tak to manzel podporuje. nekdy az moc na muj vkus :D k svatku ted dostala freestylovou kolobezku a tak ji bere do skateparku, aby mohla jezdit. manzel mi nadsene vypravel, jak ji to jde a jaky dela uzasny triky, ze se mam jit podivat. tak jsem sla s nima a ona jen jezdila sem tam a obcas tu kolobezku zvedla par centaku nad zem :D manzel nadsenej jak blazen, ze priste koupime nejakou poradnou kolobezku, aspon poloprofi, a ja si rikam, jestli si nespletl dite :D
Anonymous »
Já bych z nej vsechny tyhlety sporty vymlatila
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
In.bloom »
A to se vracíme zpatky k tomu bilancovani .. a jak napsala amna-patent na rodicovstvi neni. Laska k diteti je bezpodmínečná a rodic dela vzdycky to, co si mysli, ze je pro dite samozřejmě nejlepsi.. a je dobre to tak delat, dokud dite kvete a je spokojene... Nas Jack (6 let) mel ted maraton lacrossu, fotbalu a baseballu.. ted zacina plavecky tym a ball game konci na leto... Kdyz se ho zeptas, tak ho bavi vse, protoze tam ma kamarady.. ale my vidime vsichni, ze nejvic vynika ve fotbalu a ty ostatni sporty mu moc nejdou.. budeme ho kvuli tomu nutit jen do fotbalu? Ne.. ale postupem casu a s pribyvajici skolou a jinymi aktivitami prijde cas na to si vybrat jeden sport a bude s nim muset mit rodicovstvo o tom rozumny talk... Team work makes the dream work.. ne pres plac.. o vsem se musi mluvit, komunikovat, citit... podle me,.kdyz se netlaci na pilu, tak jde vse nejlip.. pokud jde ruku v ruce vychova s respektem, rutinou a disciplinou... To je cesta k úspěchu... Neustale bilancovat...
Sili »
amna (16:28:47): zajimalo by me, jestli je opravdu ta laska k vlastnímu potomkovi tak bezpodminecna, nebo jestli rodice ve skrytu duse jsou pak zklamání ze se jim ditko nevyvedlo jak cekali.
I mean
Kamaradka ted ma rocniho kluka... Oba rodice extra velky sportovci, maji vsechny ty kocarky a vseobecne rozvijejici a pohybovy alternativni a všechny dalsi mozny hracky, barefootovy boticky atdatd a běhají s nim, jezdi na kole, byl i ve voziku na běžkách atd a už maji nakoupenou mini běžeckou vybavu pro nej az jenou atpatp.
A ja si rikam..
Co když bude z kluka prihlouplej burtik
Nebo ho budou bavit šachy a sport bude považovat za sprostý slovo protože se zpotim fuj
Trošku se bojim ze si taky vysnim dite jako ultimatniho partaka a pak ve snaze utvořit si ho k obrazu svemu na nej budu presne tenhle tlak vyvíjet, byt podvědomě a ne za ucelem znicit mu život ambiciózní a vecne nespokojenou matkou
A ona z ni vyroste afektovana slepice se zajmem leda o sminky nebo tak
I mean
Kamaradka ted ma rocniho kluka... Oba rodice extra velky sportovci, maji vsechny ty kocarky a vseobecne rozvijejici a pohybovy alternativni a všechny dalsi mozny hracky, barefootovy boticky atdatd a běhají s nim, jezdi na kole, byl i ve voziku na běžkách atd a už maji nakoupenou mini běžeckou vybavu pro nej az jenou atpatp.
A ja si rikam..
Co když bude z kluka prihlouplej burtik
Nebo ho budou bavit šachy a sport bude považovat za sprostý slovo protože se zpotim fuj
Trošku se bojim ze si taky vysnim dite jako ultimatniho partaka a pak ve snaze utvořit si ho k obrazu svemu na nej budu presne tenhle tlak vyvíjet, byt podvědomě a ne za ucelem znicit mu život ambiciózní a vecne nespokojenou matkou
A ona z ni vyroste afektovana slepice se zajmem leda o sminky nebo tak
amna »
hahah, to je něco, co teď spíš řešíme o nevlastní dcery. nebo teda, je ještě mládě, ale už se tak člověk porozhlíží po tom, co jí baví a tak vůbec. a to je pořád něco a nějaký rozhodování. pátá třída - řešíš, jestli přeskočit na osmiletej nebo ne. od dva roky později to řešíš zas. a když to nevyřešíš do tý doby, tak za dva roky tě to čeká ve velkým :D
tak furt to dítě pozoruješ a ptáš se, co ho baví, abys to kdyžtak podpořil a tak vůbec. což je asi ok, ale furt je tam někde v pozadí ten tlak :D
ptát se děcka v tomhle věku, jaký povolání se mu líbí, je bullshit, páč zatím z ní vypadne akorát "prodavačka v domácích potřebách, jako moje máma"
táta se snaží jí přiblížit programování a počítače a hrozně tomu fandí, ale to se potkává s úspěchem tak v polovině případů.
a do toho mi ještě přijde, že rodiče ne vždycky vidí to svoje dítě 100% reálně :) manža měl spoustu úžasnejch plánů, kam poslat dítě na školu - tak jsem ho poslala si postupně promluvit s dítětem, jeho matkou a pak taky třídní učitelkou, aby mu došlo, že by se měl vrátit zpátky do reality :)
patent na rodičovství neexistuje.... ale myslím, že jsme se nakonec všichni vyvedli dobře, i když to ne vždycky byla uplně přímočará cesta ;)
tak furt to dítě pozoruješ a ptáš se, co ho baví, abys to kdyžtak podpořil a tak vůbec. což je asi ok, ale furt je tam někde v pozadí ten tlak :D
ptát se děcka v tomhle věku, jaký povolání se mu líbí, je bullshit, páč zatím z ní vypadne akorát "prodavačka v domácích potřebách, jako moje máma"
táta se snaží jí přiblížit programování a počítače a hrozně tomu fandí, ale to se potkává s úspěchem tak v polovině případů.
a do toho mi ještě přijde, že rodiče ne vždycky vidí to svoje dítě 100% reálně :) manža měl spoustu úžasnejch plánů, kam poslat dítě na školu - tak jsem ho poslala si postupně promluvit s dítětem, jeho matkou a pak taky třídní učitelkou, aby mu došlo, že by se měl vrátit zpátky do reality :)
patent na rodičovství neexistuje.... ale myslím, že jsme se nakonec všichni vyvedli dobře, i když to ne vždycky byla uplně přímočará cesta ;)
uri »
doreen (9:26:21): To jsou kvalitni argumenty. Souhlasim, ze uplna apatie rodicu taky neni idealni pristup. Moji rodice jsou zlaty, nemuzu si na nic stezovat z jejich strany. To, ze nas s brachou napul vychoval zimni stadion a ruzny charaktery na nich neni jejich vina, naopak vysledek jejich podpory pro nas. Ne, ze by to byla nejaka uplna tragedie, ale tohleto odlouceni fyzicky i metafyzicky ve forme jejich vlivu znamenalo presne to o cem pises.
Konkretne to prubezny prekladani abstraktnich a vzdalenych pojmu a cilu do motivace, cilevedomosti, discipliny a obecne kvalitnich navyku je imho co kazdy dite potrebuje od svejch rodicu nejvic.
Co se lenosti tyce, pokud pominu ruzny chronicky mentalni poruchy, tak to prej neni uplne svobodna volba. Je to produkt podvedomi a mozku, kterej se snazi konstantne min-maxovat co nejlepsi vysledek za co nejmin usili. Typicky priklady jsou prokrastinace, kdy clovek vi, ze neco musi udelat do deadlajny. Mozek zhodnoti, ze vime co a jak, tak neni protreba se nijak moc pripravit a zvladneme nas ukol pomerne snadno za zhruba X casu a usili a da tomu nejakou adekvatni prioritu.
Samozrejme v zivote cloveka se deje spousta veci a je potreba prioritizovat co budem delat a kdy. Nejdriv se venujeme tem nejakutnejsim vecem a potrebam, pak odpocinku a zabave a nakonec, podle individualni disciplinovanosti, cilevedomosti, motivace a obecne kvaltinich navyku, "dobrovolnym" vecem, ktery by nam zlepsily zivot v blizky az vzdaleny budoucnosti.
A v tomhle poslednim bode se pak vyskytuje celej ranec promennejch, ktery mozek vyhodnocuje aby udelal rozhodnuti jestli si pustime jeste jeden dil nebo pujdem udelat neco co nam tu samou davku dopaminu vyplavi az druhej den nebo za tyden, mesic atd. Dopamin je jak znamo jedna z hlavnich promennejch v ty rovnici, kterou mozek vyhodnocuje.
Dal je clovek geneticky naprogramovanej premejslet primarne v pritomosti. Cim vzdalenejsi budoucnosti, tim bezvyznamnejsi ta promenna je. Pokud clovek v detsvi nemel tu vychovu, ktera by mu prinesla pravidelny dopaminovy davky zpozdeny gratifikace z prubezny a konzisteni prace na dilcich ukolech pro cil v budoucnosti, tak tim zasadne snizil dalsi promennou rovnice ve prospech dalsiho dilu serialu. Jednoduse receno mozek radeji sahne po zaruceny davce dopaminu, nez aby riskoval zbytecnej vydej energie. To je evolucni ficura, ktera nam umoznila prezit jako lovci a sberaci a ktera nas zabiji v dobe kdy nam jidlo vozi domu kuryr a my se musime nutit vydavat energii, abychom udrzeli metabolismus v provozu.
Jeden z dalsich faktoru je slozitost ukolu samotnyho, paradoxne cim banalnejsi ukol, tim spis ho clovek odlozi na pozdeji. Naopak pokud mu spadne do klina prilezitost s dlouhodobym efektem za cenu okamzity a kratkodoby "dobrovolny" pripravy, jako treba nabidka prace a priprava na odbornou cast pohovoru, tak mozek prakticky okamzite prehodi priority a clovek zacne s intezivni pripravou.
Jsou tam dalsi promenny, ale ty co sem zminil myslim staci na demostraci toho jak jejich hodnoty a kombinace zpusobujou to cemu rikame lenost. Zustanu u prikladu s nabidkou prace.
Ten samej clovek co je ochotnej na tyden zahodit vesktery instantni gratifikace jako serialy, hry, hospodu, aby se opravdu pilne pripravil na pohovor, bohuzel prubezne nic moc extra pro svoje karierni ambice nedela. Idealne by kazdej den v praci udelal ten jeden krok navic, nez se od nej vyzaduje a k tomu se prubezne vzdelaval hledanim novych informaci o svym oboru, treba jen ctenim clanku behem jizdy tramvaji. Takovyhle zdanlive banalni navyky se nasobi v prubehu casu a vedou k tomu, ze lidi maji vetsi sanci dostat podnety, napady nebo inspiraci neco vyzkouset a tim se prubezne lepsit ve svoji profesi. S takovou by nas priklad co ted hroti pohovor uz ty samy pozici davno sedel.
Myslim, ze o ty lenosti nerikam nic co lidi alespon podvedome davno netusi, hlavne ten posledni odstavec je jen verze prikladu, kterej kazdej musel slyset stokrat uz od detsvi. A ted je zajimava otazka proc to lidi nedelaj i kdyz to vedi. Co presne hraje roli v nasem kazdodennim rozhodovani, jestli si behem jizdy v tramvaji precteme odbornej clanek nebo scrollujeme instagram feed. Jestli umyjeme nadobi hned po pouziti nebo az nas donuti, ze cisty doslo.
Elegantne se vratim na zacatek. Sem presvedcenej, ze vychova v tom hraje naprosto zasadni roli. Presne jak jsi doreen zminina, sebechytrejsi, samostatnejsi a talentovanejsi dite nema sanci tohle samo od sebe zjistit, protoze to jsou znalosti ziskany zkusenosti. S tim, ze tyhle konkretni zkusenosti je velmi obtizny ziskat po vlastni ose, tak obtizny, ze kdyz se clovek podiva kolem sebe, tak vidi spustu rodin, vcetne nasich vlastnich, kde tahle zkusenost bud chybi uplne, je minimalni nebo izolovana na urcitou oblast jako treba rodic/prarodic muzikant. Coz je dost zacarovanej kruh, ze kteryho nevim jak se dostat na vlastni individualni urovni, natoz narodni nebo globalni.
Vim, ze reseni se mota kolem motivace, ale to se snadneji rekne, nez dela, zvlast pokud se bavime o udrzeni dlouhodoby motivace. O tom bude treba pristi slohovka, tohle myslim stacilo '))
Kazdopadne me zajimaj zkusenosti, postrehy a nazory lidi, proto sem to tema otevrel. Myslim, ze to zajimavy tema, ktery ma smysl probrat v podnetny diskuzi.
Konkretne to prubezny prekladani abstraktnich a vzdalenych pojmu a cilu do motivace, cilevedomosti, discipliny a obecne kvalitnich navyku je imho co kazdy dite potrebuje od svejch rodicu nejvic.
Co se lenosti tyce, pokud pominu ruzny chronicky mentalni poruchy, tak to prej neni uplne svobodna volba. Je to produkt podvedomi a mozku, kterej se snazi konstantne min-maxovat co nejlepsi vysledek za co nejmin usili. Typicky priklady jsou prokrastinace, kdy clovek vi, ze neco musi udelat do deadlajny. Mozek zhodnoti, ze vime co a jak, tak neni protreba se nijak moc pripravit a zvladneme nas ukol pomerne snadno za zhruba X casu a usili a da tomu nejakou adekvatni prioritu.
Samozrejme v zivote cloveka se deje spousta veci a je potreba prioritizovat co budem delat a kdy. Nejdriv se venujeme tem nejakutnejsim vecem a potrebam, pak odpocinku a zabave a nakonec, podle individualni disciplinovanosti, cilevedomosti, motivace a obecne kvaltinich navyku, "dobrovolnym" vecem, ktery by nam zlepsily zivot v blizky az vzdaleny budoucnosti.
A v tomhle poslednim bode se pak vyskytuje celej ranec promennejch, ktery mozek vyhodnocuje aby udelal rozhodnuti jestli si pustime jeste jeden dil nebo pujdem udelat neco co nam tu samou davku dopaminu vyplavi az druhej den nebo za tyden, mesic atd. Dopamin je jak znamo jedna z hlavnich promennejch v ty rovnici, kterou mozek vyhodnocuje.
Dal je clovek geneticky naprogramovanej premejslet primarne v pritomosti. Cim vzdalenejsi budoucnosti, tim bezvyznamnejsi ta promenna je. Pokud clovek v detsvi nemel tu vychovu, ktera by mu prinesla pravidelny dopaminovy davky zpozdeny gratifikace z prubezny a konzisteni prace na dilcich ukolech pro cil v budoucnosti, tak tim zasadne snizil dalsi promennou rovnice ve prospech dalsiho dilu serialu. Jednoduse receno mozek radeji sahne po zaruceny davce dopaminu, nez aby riskoval zbytecnej vydej energie. To je evolucni ficura, ktera nam umoznila prezit jako lovci a sberaci a ktera nas zabiji v dobe kdy nam jidlo vozi domu kuryr a my se musime nutit vydavat energii, abychom udrzeli metabolismus v provozu.
Jeden z dalsich faktoru je slozitost ukolu samotnyho, paradoxne cim banalnejsi ukol, tim spis ho clovek odlozi na pozdeji. Naopak pokud mu spadne do klina prilezitost s dlouhodobym efektem za cenu okamzity a kratkodoby "dobrovolny" pripravy, jako treba nabidka prace a priprava na odbornou cast pohovoru, tak mozek prakticky okamzite prehodi priority a clovek zacne s intezivni pripravou.
Jsou tam dalsi promenny, ale ty co sem zminil myslim staci na demostraci toho jak jejich hodnoty a kombinace zpusobujou to cemu rikame lenost. Zustanu u prikladu s nabidkou prace.
Ten samej clovek co je ochotnej na tyden zahodit vesktery instantni gratifikace jako serialy, hry, hospodu, aby se opravdu pilne pripravil na pohovor, bohuzel prubezne nic moc extra pro svoje karierni ambice nedela. Idealne by kazdej den v praci udelal ten jeden krok navic, nez se od nej vyzaduje a k tomu se prubezne vzdelaval hledanim novych informaci o svym oboru, treba jen ctenim clanku behem jizdy tramvaji. Takovyhle zdanlive banalni navyky se nasobi v prubehu casu a vedou k tomu, ze lidi maji vetsi sanci dostat podnety, napady nebo inspiraci neco vyzkouset a tim se prubezne lepsit ve svoji profesi. S takovou by nas priklad co ted hroti pohovor uz ty samy pozici davno sedel.
Myslim, ze o ty lenosti nerikam nic co lidi alespon podvedome davno netusi, hlavne ten posledni odstavec je jen verze prikladu, kterej kazdej musel slyset stokrat uz od detsvi. A ted je zajimava otazka proc to lidi nedelaj i kdyz to vedi. Co presne hraje roli v nasem kazdodennim rozhodovani, jestli si behem jizdy v tramvaji precteme odbornej clanek nebo scrollujeme instagram feed. Jestli umyjeme nadobi hned po pouziti nebo az nas donuti, ze cisty doslo.
Elegantne se vratim na zacatek. Sem presvedcenej, ze vychova v tom hraje naprosto zasadni roli. Presne jak jsi doreen zminina, sebechytrejsi, samostatnejsi a talentovanejsi dite nema sanci tohle samo od sebe zjistit, protoze to jsou znalosti ziskany zkusenosti. S tim, ze tyhle konkretni zkusenosti je velmi obtizny ziskat po vlastni ose, tak obtizny, ze kdyz se clovek podiva kolem sebe, tak vidi spustu rodin, vcetne nasich vlastnich, kde tahle zkusenost bud chybi uplne, je minimalni nebo izolovana na urcitou oblast jako treba rodic/prarodic muzikant. Coz je dost zacarovanej kruh, ze kteryho nevim jak se dostat na vlastni individualni urovni, natoz narodni nebo globalni.
Vim, ze reseni se mota kolem motivace, ale to se snadneji rekne, nez dela, zvlast pokud se bavime o udrzeni dlouhodoby motivace. O tom bude treba pristi slohovka, tohle myslim stacilo '))
Kazdopadne me zajimaj zkusenosti, postrehy a nazory lidi, proto sem to tema otevrel. Myslim, ze to zajimavy tema, ktery ma smysl probrat v podnetny diskuzi.
doreen »
Já mám s tím škatulkováním a vybíráním kariéry dětem úplně opačnou zkušenost. Mně nikdy nikdo nic nepodsouval a i když si zpětně myslím, že na to naši měli taky svůj názor, nikdy mi ho neprezentovali. Dodneška nevím, jestli třeba v momentě, kdy jsem dostudovala, byli rádi/pyšní, že jsem Ing nebo zklamaní, že to nebylo v jiném oboru...? Fakt netuším.
A to podle mě teda taky není ideální, protože nebýt plavání, tak nevím, kde bych se jako dítě jen tak sama z ničeho nic naučila nějaké cílevědomosti a motivaci. Na jednu stranu jsem ráda, protože jsem nemusela bojovat s žádnými rozpory mezi mými zájmy a představou rodičů, a každý můj studijní/pracovní/životní krok vnímám 100% jako výsledek svého přičinení, ale na druhou stranu si upřímně myslím, že jsem svůj potenciál taky ani zdaleka nevyužila a byly momenty, kdy mohlo být i malý povzbuzení od rodičů klíčový. Protože dost často je imho výsledek moc vzdálený a abstraktní pojem na to, aby to dítě/puberťák zvládlo zpracovat a přetavit v momenální píli. Tam si myslím, že by rodič vstupovat měl.
Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme nikdo nevyužili svůj potenciál, ale možná to bude spíš tím, že jsme jen líný :D
A to podle mě teda taky není ideální, protože nebýt plavání, tak nevím, kde bych se jako dítě jen tak sama z ničeho nic naučila nějaké cílevědomosti a motivaci. Na jednu stranu jsem ráda, protože jsem nemusela bojovat s žádnými rozpory mezi mými zájmy a představou rodičů, a každý můj studijní/pracovní/životní krok vnímám 100% jako výsledek svého přičinení, ale na druhou stranu si upřímně myslím, že jsem svůj potenciál taky ani zdaleka nevyužila a byly momenty, kdy mohlo být i malý povzbuzení od rodičů klíčový. Protože dost často je imho výsledek moc vzdálený a abstraktní pojem na to, aby to dítě/puberťák zvládlo zpracovat a přetavit v momenální píli. Tam si myslím, že by rodič vstupovat měl.
Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme nikdo nevyužili svůj potenciál, ale možná to bude spíš tím, že jsme jen líný :D
uri »
In.bloom (14:32:10): Souhlasim, tadyto skatulkovani a vybirani kariery detem na prvnim stupni zakladky je typickej priklad prislovi "cesta do pekla je dlazena dobrymi umysly". O tom jakej je aktualni stav ceskyho skolstvi prilis nevim, ale podle nahodnejch informaci z druhy ruky se to prej znacne zlepsilo oproti nasim skolnim letum.
Ja sem zacal skolu jako jednickar a premiant a postupne se dostal trojkam a ctyrkam uz na zakladce, vcetne dvojek z chovani. Na stredni vyhazov z prumyslovky, protoze sem mel tri koule a nepustili me ani k reparatu... Cili moje skolni kariera je velmi barvita a specificka z nekolika ruznejch duvodu na kterejch by se imho nejakej psychiatr dost vyradil ')
Nicmene jeden z hlavnich duvodu si myslim je prave to, ze mi natloukli do hlavy, ze sem chytrej kluk a na co sahnu mi jde a tenkrat i dopravdy slo. To nasledne vedlo k tomu, ze kdyz sem nevyhnutelne zacal narazet na veci, ktery sem neznal nebo nevedel, tak sem se jim vyhybal, abych ze sebe neudelal hlupaka a radeji sem podvadel a delal tahaky. No a myslim, ze ten vyvoj mejch znamek uz mluvi sam za sebe, kam az me to dovedlo.
Na druhy stredni druhy stredni probral, jednak proto, ze sem skoncil s hokejem a ten sen oficialne zabil a druhak proto, ze najednou sem mel nejakou motivaci dokazat, ze nejsem idiot, poprve v zivote se zacal doopravdy ucit a odmaturoval sem jako jeden z nejlepsich v rocniku.
Moje nalezena laska k uceni a hlavne fyzice me pak dovedla na FJFI, ale tam sem velmi hrube narazil na to, ze sem celej zivot neucil a byt me to bavilo a zajimalo a fakt sem se snazil, tak ta mezera hlavne ve forme zasadnich der v matematice byla neprekonatelna.
Co me ovsem zajimalo, jestli se v tom taky tady nekdo vidi, protoze mi prijde, ze to pomerne bezny "prokleti" nadanejch deti.
Ja sem zacal skolu jako jednickar a premiant a postupne se dostal trojkam a ctyrkam uz na zakladce, vcetne dvojek z chovani. Na stredni vyhazov z prumyslovky, protoze sem mel tri koule a nepustili me ani k reparatu... Cili moje skolni kariera je velmi barvita a specificka z nekolika ruznejch duvodu na kterejch by se imho nejakej psychiatr dost vyradil ')
Nicmene jeden z hlavnich duvodu si myslim je prave to, ze mi natloukli do hlavy, ze sem chytrej kluk a na co sahnu mi jde a tenkrat i dopravdy slo. To nasledne vedlo k tomu, ze kdyz sem nevyhnutelne zacal narazet na veci, ktery sem neznal nebo nevedel, tak sem se jim vyhybal, abych ze sebe neudelal hlupaka a radeji sem podvadel a delal tahaky. No a myslim, ze ten vyvoj mejch znamek uz mluvi sam za sebe, kam az me to dovedlo.
Na druhy stredni druhy stredni probral, jednak proto, ze sem skoncil s hokejem a ten sen oficialne zabil a druhak proto, ze najednou sem mel nejakou motivaci dokazat, ze nejsem idiot, poprve v zivote se zacal doopravdy ucit a odmaturoval sem jako jeden z nejlepsich v rocniku.
Moje nalezena laska k uceni a hlavne fyzice me pak dovedla na FJFI, ale tam sem velmi hrube narazil na to, ze sem celej zivot neucil a byt me to bavilo a zajimalo a fakt sem se snazil, tak ta mezera hlavne ve forme zasadnich der v matematice byla neprekonatelna.
Co me ovsem zajimalo, jestli se v tom taky tady nekdo vidi, protoze mi prijde, ze to pomerne bezny "prokleti" nadanejch deti.
In.bloom »
uri (4:02:10): po nekolika letech asistence pri vychove deti musim jen konstatovat, ze je sakra tezky najit bilanci, aby se pak tohle nactiletym nedelo. Spoustu rodicu si do deti vklada svoje predstavy a skatulkuje.. ja si pamatuju, jak jsem na zakladce vsude rikala, ze budu pravnik, protoze jsem mela samy jednicky a automaticky se to tenkrat bralo jako miris vysoko plus to melo ohlas u much rodicu a toho uznani od nich jsem si vážila nejvc... To, ze jsem nemela prakticky vubec paru o tom, co mam rada a co me bavi nikoho nezajimalo. Pak si to škatulkování prebiraj ucitele na stredni, kteri podporuji sve oblibence a vytvari tim u trojkaru pocit méněcennosti.. pak se.to tak nejak veze.. to k tomu potencialu, ktery mam pocit, ze jsem promrhala diky tomu škatulkování..
Na druhou stranu jsem extrémně šťastná za to, kde jsem a co jsem poslednich sedm let mela moznost delat.. rozhodne je to pro me ponauceni, jak se tomuhle vyhnout u moji rodiny :)
Na druhou stranu jsem extrémně šťastná za to, kde jsem a co jsem poslednich sedm let mela moznost delat.. rozhodne je to pro me ponauceni, jak se tomuhle vyhnout u moji rodiny :)
uri »
Trochu odbocka od tradicnich temat, ale relevantni... borec popisuje presne to s cim sem zapasil jako nactiteletej a mladej dospelej a az relativne nedavno prozrel. Zajima me, jestli se v tom vidite taky, protoze raketa je plna nadprumerne inteligentnich lidi, bez ohledu na to jestli hrajou video hry nebo ne.
Ve vysledku si asi nemam na co stezovat, nemam se spatne, ale obcas mam splin z toho, ze sem projebal a projebavam svuj plnej potencial. At uz to byly sportovni, akademicky nebo pracovni ambice.
(youtube video)
Ve vysledku si asi nemam na co stezovat, nemam se spatne, ale obcas mam splin z toho, ze sem projebal a projebavam svuj plnej potencial. At uz to byly sportovni, akademicky nebo pracovni ambice.
(youtube video)
Sili »
No nemas moc za co bohuzel
Paradoxne ten poslední začal se dvěma rodilyma mluvcima a všichni nateseni jak to je super. Po pár lekcích se ukázalo že si akorát povídají ale gramatika z učebnice moc neubývá. Pak do toho hodila vidle korona a po půl roce to pokračovalo s českou s klasickým czenglish prizvukem. To mě docela naštvalo ale uz jsem na to spechala. Frajerka sice nebyla vylozene sympaticka, zato byla prisna a gramatiku nelazv maliku a za 10 lekci stihla celou knizku a po dalsich dvou tydnech samostudia jsem dala cae s bodovym vysledkem na C1
Tutor a jipka je teda to samy ve skutecnosti
Chvali si jeste snad spevacka
Paradoxne ten poslední začal se dvěma rodilyma mluvcima a všichni nateseni jak to je super. Po pár lekcích se ukázalo že si akorát povídají ale gramatika z učebnice moc neubývá. Pak do toho hodila vidle korona a po půl roce to pokračovalo s českou s klasickým czenglish prizvukem. To mě docela naštvalo ale uz jsem na to spechala. Frajerka sice nebyla vylozene sympaticka, zato byla prisna a gramatiku nelazv maliku a za 10 lekci stihla celou knizku a po dalsich dvou tydnech samostudia jsem dala cae s bodovym vysledkem na C1
Tutor a jipka je teda to samy ve skutecnosti
Chvali si jeste snad spevacka
Sili »
Zde!
Hele ja chodila už do asi čtyř jazykovek na různy jazyky a ani jednu bych neoznacila za dost dobrou:(
Posledni byla myslim jipka a cae jsem udelala
Strasne zalezi na jakyho trefís v konkretnim kurzu učitele, dokazu si představit ze jedna jazykovka je schopna mit jeden bozi kurz a jinej na prd
Hele ja chodila už do asi čtyř jazykovek na různy jazyky a ani jednu bych neoznacila za dost dobrou:(
Posledni byla myslim jipka a cae jsem udelala
Strasne zalezi na jakyho trefís v konkretnim kurzu učitele, dokazu si představit ze jedna jazykovka je schopna mit jeden bozi kurz a jinej na prd
Binn »
Silipino, netusis, jaka je v Praze dost dobra jazykovka na anglictinu a co za certifikaty se z toho muze delat? (CAE?)
ptam se pro znamou, opravdu
ptam se pro znamou, opravdu