doreen »
Já mám s tím škatulkováním a vybíráním kariéry dětem úplně opačnou zkušenost. Mně nikdy nikdo nic nepodsouval a i když si zpětně myslím, že na to naši měli taky svůj názor, nikdy mi ho neprezentovali. Dodneška nevím, jestli třeba v momentě, kdy jsem dostudovala, byli rádi/pyšní, že jsem Ing nebo zklamaní, že to nebylo v jiném oboru...? Fakt netuším.
A to podle mě teda taky není ideální, protože nebýt plavání, tak nevím, kde bych se jako dítě jen tak sama z ničeho nic naučila nějaké cílevědomosti a motivaci. Na jednu stranu jsem ráda, protože jsem nemusela bojovat s žádnými rozpory mezi mými zájmy a představou rodičů, a každý můj studijní/pracovní/životní krok vnímám 100% jako výsledek svého přičinení, ale na druhou stranu si upřímně myslím, že jsem svůj potenciál taky ani zdaleka nevyužila a byly momenty, kdy mohlo být i malý povzbuzení od rodičů klíčový. Protože dost často je imho výsledek moc vzdálený a abstraktní pojem na to, aby to dítě/puberťák zvládlo zpracovat a přetavit v momenální píli. Tam si myslím, že by rodič vstupovat měl.
Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme nikdo nevyužili svůj potenciál, ale možná to bude spíš tím, že jsme jen líný :D