uri »
Co se vychovy tyce, tak je to velmi individualni a komplexni proces. Zaroven sem presvedcenej, ze existujou nejaky obecny cile, kterych by se rodice meli snazit dosahnout.
Ten hlavni cile je urcite pripravit dite na dospelej zivot. Tim ted nemyslim veci jako financni gramotnost a zrizovani penzijnich fondu. Myslim tim vstipeni kvalitnich zakladnich hodnot, principu a navyku, ktery jim pouslouzi jako nastroje na proziti naplnujiciho a uspesnyho zivot, at uz si zvoli jakoukoliv cestu.
Kvalitni voditko jsou ruzny lidovy prislovy, existuje duvod proc se po generace opakujou jako mantry. Trik je vsak v tom je integrovat do zpusobu mysleni a mit je automaticky na pameti pro delani rozhodnuti. Vetsinou je lidi pouzivaj jen jako reakce a z toho si dite nikdy nic neodnese.
Dal sem presvedcenej, ze jakmile zacnou deti chapat souvislosti reality kolem sebe, tak by se k nim melo zacit pristupovat jako budoucim dospelym a postupne je seznamovat s tim jak veci doopravdy fungujou a ne je jim mazat med kolem huby a krmit je aburdnim mlzenim ve snaze je ochranit od fiktivni predstavy, ze znalost dospelacky reality je nejakym zpusobem poskodi. Naopak, cim driv budou mit povedomi o tom jak svet doopravdy funguje, tim lepsi budou mit sance na uspech.
Prijde mi to postaveny na hlavu, to je jak kdybych vedel, ze v 21 letech ceka moje deti turnaj na zivot a na smrt v arene se stovkama dospelejch vseho veku. A misto abych se snazil je co nejlip pripravit aby prezili a vyhrali, tak jim o tom do posledni chvile ani nereknu. To sem je odsoudil k neuspechu a smrti, protoze v ty arene bude cela rada velmi pripravenejch jedincu.
Prirozene zadnej extrem neni zdravej, sebrat detem detsvi a sikanovat je nejakou brutalni spartanskou vychovou s vidinou, ze rozvejkaj kazdou konkurenci a budou z nich olympijsky atleti nebo CEO nadnarodnich korporaci je ulet. Nicmene trochu zdravyho sebevedomi a asertivni dravosti kazdymu jenom prospeje. Zadnej rodic nechce videt svoje potomky neschopny se prosadit.
Vylozene konkretni jak na to navod nemam, kdybych mel tak publikuju a vydelam miliony. Ale jeden priklad za vsechny pro ilustraci. Rika se, ze detem nema nic dat "zadarmo". To je dobrej umysl, kterej slouzi jako dlazba do pekla. Driv nebo pozdeji dite bude mit svoje prostredky a bude si moct samo sobe davat veci "zadarmo", coz nevyhnutelne udela a ta instatni gratifikace je navykovejsi nez nikotin a kokain. Spravnejsi pristup je diteti vysvetlit a pravidelne zprostredkovat prilezitost si zazit rozdil mezi odmenou na kterou se opravdu nadreli a tou samou odmenou, ktera jim spadla do klina. Tim si vytvori pozitivni pristup k pracovani i na vecech, ktery pro ne nejsou zajimavy a zaroven si vybudujou zdravy sebevedomi, protoze sklizeny odmeny jsou jejich vlastni zasluhy.
K tomu je dulezity aby vedeli, ze byt jsou inteligentni a schopny, tak je naprosto normalni, ze narazi na veci, ktery nebudou vedet a neni zadna ostuda to priznat. Naopak priznani si, ze neco nevi je prirozenej a ocekavanej krok k reseni. S tim jde ruku v ruce nebat se rict si o pomoc, kdyz narazi, ale zaroven nespolehat na cizi pomoc, dokud nevycerpaj vsechny moznosti.
Snad je z toho zrejmy kam tim smeruju. Co si ty teorii myslite?
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
o praci, bydleni, financich, nakupech... proste o zivote jaky je
uri »
Jeremmy (21:14:50): Dik za sdileni. Mas ted pocit jako dospelej, ze ti to pusobi problemy? Viz. to video, ktery sem sdilel, jestli si ho videl.
amna »
Sili (20:45:23): tak to neni o tom, ze by me mama nikdy nepochvalila, to ja chvalena byla, ale ne porad a za vsechno :)
jakoze doma te porad chvali, ale to je doma. pak je ten svet venku a tam te porad chvalit asi nebudou, tak dobrej nejsme nikdo. a asi je dobry umet i prijimat, ze se neco nepovedlo a je potreba nekde zabrat.
kdyz jsme loni v lete dcerce nadhodili, ze by bylo fajn pokracovat v logopedii, byl z toho hodinovej hysterak…. a kdyz mala nechce chodit, tak nebude. radsi ji nechaj mluvit blbe… to je pro me maximalni wtf
jakoze doma te porad chvali, ale to je doma. pak je ten svet venku a tam te porad chvalit asi nebudou, tak dobrej nejsme nikdo. a asi je dobry umet i prijimat, ze se neco nepovedlo a je potreba nekde zabrat.
kdyz jsme loni v lete dcerce nadhodili, ze by bylo fajn pokracovat v logopedii, byl z toho hodinovej hysterak…. a kdyz mala nechce chodit, tak nebude. radsi ji nechaj mluvit blbe… to je pro me maximalni wtf
uri »
doreen (18:44:59): souhlasim se vsim ')
Za sebe muzu rict, ze zkusenosti ktery sem nabral za 11 let hrani hokeje jsou k nezaplaceni a cerpam z nich dodnes. Jen si myslim, ze jsou nabrat min vyhecovanou cestou zavodni sporty ')
Ad posedlost 100% optimizaci potencialu a ruznyma self help knizkama, na to uz sem tu myslim taky nadaval ') Do toho se mi nechce ted poustet, me zajima jaky maj lidi vlastni postrehy o vlivu svoji vychovy na to jak dneska operujou jako dospely.
Ja se k tomu dostal protoze mam problemy se sebesabotazi a neustale se vracim problemovejm navykum, ktery nejsou zdravy jak mentalne, socialne, tak fyziologicky a potazmo jsou dlouhodobe neudrzitelny. Jeden priklad z nekolika je impulsivni lhani, vetsinou ve forme drobnyho pribarveni pravdy, ale driv to bejvalo o dost horsi. Podle vseho je to vedlejsi produkt prave ze snahy zachovat tvar, kdyz sem prestal mit jednicky protoze sem se neucil a misto abych se ucil radeji zacal vymahat validaci vymejslenim si.
Za sebe muzu rict, ze zkusenosti ktery sem nabral za 11 let hrani hokeje jsou k nezaplaceni a cerpam z nich dodnes. Jen si myslim, ze jsou nabrat min vyhecovanou cestou zavodni sporty ')
Ad posedlost 100% optimizaci potencialu a ruznyma self help knizkama, na to uz sem tu myslim taky nadaval ') Do toho se mi nechce ted poustet, me zajima jaky maj lidi vlastni postrehy o vlivu svoji vychovy na to jak dneska operujou jako dospely.
Ja se k tomu dostal protoze mam problemy se sebesabotazi a neustale se vracim problemovejm navykum, ktery nejsou zdravy jak mentalne, socialne, tak fyziologicky a potazmo jsou dlouhodobe neudrzitelny. Jeden priklad z nekolika je impulsivni lhani, vetsinou ve forme drobnyho pribarveni pravdy, ale driv to bejvalo o dost horsi. Podle vseho je to vedlejsi produkt prave ze snahy zachovat tvar, kdyz sem prestal mit jednicky protoze sem se neucil a misto abych se ucil radeji zacal vymahat validaci vymejslenim si.
Jeremmy »
hm mám trochu syndrom uri v tom smyslu, že jsem ještě před základkou byl v mnoha věcech napřed, potom se dobře učil, nebo spíš ani nemusel učit a dělal úkoly navíc, než jsem na střední zjistil, že se pořádně učit neumím a ani nechci, když mě ty předměty nezajímají.
na vejšce to bylo lepší díky tomu, že mě ten obor zajímal, ale volba byla taková trochu náhoda, hlavně abych nemusel dělat přijímačky. moji rodiče byli dost liberální ve výchově, protože sami zažili přísnou, což mi přijde na jednu stranu fajn, že mě do ničeho netlačili, ale na druhou vnímám přesně ten nedostatek v tom, že ani nemotivovali. například začal jsem dělat judo, vydrželi mi to dva roky, než mě to přestalo bavit tam chodit, protože tam skončil můj kamarád, a místo aby mi řekli, až v tom vytrvám, tak řekli hm, co zkusit nějakej jinej kroužek.
to stejný se pak opakovalo s malováním, jazykama, na který mám asi talent, ale taky nevyužitej ve smyslu, že jsem mohl dělat už na středí třetí navíc, ale nechtělo se mi, nikdo mě do toho netlačil, a teď mi to přijde jako jedna z takových mezer nebo promarněných šancí, co člověk už v dospělosti nedožene.
takže jde asi o to najít nějakou balanc, nezprotivit dětem jejich zájmy kvůli nějakým svým nerealizovaným představám, ale zároveň jim ukázat možnosti a nějak je usměrňovat.
na vejšce to bylo lepší díky tomu, že mě ten obor zajímal, ale volba byla taková trochu náhoda, hlavně abych nemusel dělat přijímačky. moji rodiče byli dost liberální ve výchově, protože sami zažili přísnou, což mi přijde na jednu stranu fajn, že mě do ničeho netlačili, ale na druhou vnímám přesně ten nedostatek v tom, že ani nemotivovali. například začal jsem dělat judo, vydrželi mi to dva roky, než mě to přestalo bavit tam chodit, protože tam skončil můj kamarád, a místo aby mi řekli, až v tom vytrvám, tak řekli hm, co zkusit nějakej jinej kroužek.
to stejný se pak opakovalo s malováním, jazykama, na který mám asi talent, ale taky nevyužitej ve smyslu, že jsem mohl dělat už na středí třetí navíc, ale nechtělo se mi, nikdo mě do toho netlačil, a teď mi to přijde jako jedna z takových mezer nebo promarněných šancí, co člověk už v dospělosti nedožene.
takže jde asi o to najít nějakou balanc, nezprotivit dětem jejich zájmy kvůli nějakým svým nerealizovaným představám, ale zároveň jim ukázat možnosti a nějak je usměrňovat.
Sili »
doreen (18:44:59): no.. K te optimalizaci. Prave tam jsme skoncili v te nasi diskuzi s kolegou. On je zalozenim vpicista a ma dve deti (15 a 20) ktery nikdy do niceho netlacil ale ani jakoze nenabizel atd coz zase me prijde škoda. Tak sem se otazala jestli se třeba nebojí ze mu dcera jednou vycte ze kdyby ji k něčemu víc mel tak to mohla nekam dotáhnout. A on ze co to přesně teda znamena to nekam dotahnout. No... A ja nevěděla. Vedeme takový filozofický debaty částo. Jenze on měl štěstí, obě děti jsou sportovní a bezproblémový. Treba by taky mluvil jinak kdyby měl doma jednoho tlustoprda a jednu cuchtu.
amna (19:22:07): no... Ja nevim. Snad bych i rekla ze lepsi větší senevedomi nez mensi
Me mati jakteziva nepochvalila a mozna me to zocelilo ale taky ziju s chorobn pocitem ze musim delat vic, jeste vic uplne nejvic a byt lepsi než nejlepsi.
A jakakolib nedostatečnost tě hodi do pocitu méněcennosti. A to sem nastesti vicememe úspěšná, zdrava, normálně vypadajici se zachovalymi kognitivnimi funkcemi. Kdybych byla tlusta, blba, leva nebo chuda tak se asi zabiju, protože to budu ve svetle nulové podpory považovat za životní fail.
Asi bych byla radsi aby se moje deti citili že jsou super i když uplne nejsou nez naopak. Ale to už hodne teoretizuju
amna (19:22:07): no... Ja nevim. Snad bych i rekla ze lepsi větší senevedomi nez mensi
Me mati jakteziva nepochvalila a mozna me to zocelilo ale taky ziju s chorobn pocitem ze musim delat vic, jeste vic uplne nejvic a byt lepsi než nejlepsi.
A jakakolib nedostatečnost tě hodi do pocitu méněcennosti. A to sem nastesti vicememe úspěšná, zdrava, normálně vypadajici se zachovalymi kognitivnimi funkcemi. Kdybych byla tlusta, blba, leva nebo chuda tak se asi zabiju, protože to budu ve svetle nulové podpory považovat za životní fail.
Asi bych byla radsi aby se moje deti citili že jsou super i když uplne nejsou nez naopak. Ale to už hodne teoretizuju
amna »
Sili (18:03:13): mne teda zajima, jestli se to u vlastnich deti zlomi. moje mama teda nepatrila k tem, co by se mohli posrat z kazdyho myho cinu, brala to tak nejak prakticky a strizlive. coz je teda delam taky, ale ve vztahu k nevlastnimu diteti to jde asi snaz :)
i si spis nekdy rikam, jestli ta neustala chvala a tak, nemuzou to dite porouchat. ze to pak samo nemuze nejak realisticky vnimat, co mu jde, co mu nejde…
i si spis nekdy rikam, jestli ta neustala chvala a tak, nemuzou to dite porouchat. ze to pak samo nemuze nejak realisticky vnimat, co mu jde, co mu nejde…
doreen »
uri (18:24:13): Tak sport se nemusí hned dělat na závodní úrovni žejo ;) Navíc není sport jako sport, akvabely třeba primárně kontaktní nejsou, ale děcka, co jsou levý dostávají v týmu kapky úplně stejně :D
Já jsem si btw plavání vybrala sama a vím, že to pro naše taky nebylo vždycky úplně jednoduchý, byť spíš finančně.. a neměnila bych. Pořád mě trochu mrzí, že jsem "musela" skončit, ale na druhou stranu mi to dalo možnost si v 18 užít i to nicnedělání. Ale z té sportovní části těžím dodneška a dost často na dospělých lidech vidím, jak jim podobná zkušenost v životě zoufale chybí.
jinak souhlas s amnou
uri (12:55:55): K tomuhle bych jen dodala, že jsme imho všichni už trochu moc posedlí myšlenkou 100% optimalizace potenciálu, ať už je to čas, schopnosti nebo vědomosti. Já se vždycky v první fázi trochu naseru, když se zamyslím "kde jsem mohla být, kdyby...", ale vzápětí mi dojde, že tam kde jsem, je to vlastně super. Což mě vlastně vrací k tomu, že sport se nemusí dělat na závodní úrovni :))
Já jsem si btw plavání vybrala sama a vím, že to pro naše taky nebylo vždycky úplně jednoduchý, byť spíš finančně.. a neměnila bych. Pořád mě trochu mrzí, že jsem "musela" skončit, ale na druhou stranu mi to dalo možnost si v 18 užít i to nicnedělání. Ale z té sportovní části těžím dodneška a dost často na dospělých lidech vidím, jak jim podobná zkušenost v životě zoufale chybí.
jinak souhlas s amnou
uri (12:55:55): K tomuhle bych jen dodala, že jsme imho všichni už trochu moc posedlí myšlenkou 100% optimalizace potenciálu, ať už je to čas, schopnosti nebo vědomosti. Já se vždycky v první fázi trochu naseru, když se zamyslím "kde jsem mohla být, kdyby...", ale vzápětí mi dojde, že tam kde jsem, je to vlastně super. Což mě vlastně vrací k tomu, že sport se nemusí dělat na závodní úrovni :))
uri »
tvl, co se sportu tyce, hlavne neposilejte svoje potomky na nic kontaktniho... myslim, ze nechcete vozit svoje deti do nemocnice kazdou druhou sezonu
A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.
Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.
Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.
Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.
Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.
A jestli je sport chytne a budou zavodit/hrat zapasy, tak se jako rodice pripravte na vozeni deti po republice a prazdniny znamenaj soustredeni a kempy, zadny dovoleny.
Jako bonus jejich zivot bude skola > trenink > spat, pripadne trenink v 6 rano > skola > spat. Soboty na zavodech/zapasech a v nedeli budou cela rodina rada, ze je rada a nemusi nic delat.
Samozrejme zalezi jakej sport a na jaky urovni, ale co znam lidi, ktery delali i sportovni strelbu, tak sme vsichni meli velmi podobny detstvi.
Jako bonus deti, ktery na ten sport nemaj povahu a nadani budou dostavat neuveritelny kapky, zvlast pokud je to tymovej kontaktni sport, protoze tim, ze sou levy to kurvi celymu tymu a ty decka sou zvykly se rezat na hristi, takze od toho neni vubec daleko nekoho serezat v kabine. Tim ted nemyslim maly deti 8 nebo 10 let, to cca kolem 13 minimalne kluci zacnou bejt agresivni.
Tim teda nechci nikoho odradit od posilani deti na sport, ale je to zavazek, kterej i na regionalni urovni vyzaduje velky obetovani casu cely rodiny. Coz spousta rodicu treba predem nevi a pak je to problem.
Sili »
amna (17:55:42): no :D
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
Prijde mi to prinejmensim zvláštní
Nicmene me to vlastně uklidnuje.... Snad to tak opravdu funguje a nebudu jednou nejhorsi matka na světě
amna »
Sili (16:45:21): bezpodminecna. dcerka je desne na sport a to po nikom z manzelovo rodiny urcite nema :D a cokoliv dela, tak to manzel podporuje. nekdy az moc na muj vkus :D k svatku ted dostala freestylovou kolobezku a tak ji bere do skateparku, aby mohla jezdit. manzel mi nadsene vypravel, jak ji to jde a jaky dela uzasny triky, ze se mam jit podivat. tak jsem sla s nima a ona jen jezdila sem tam a obcas tu kolobezku zvedla par centaku nad zem :D manzel nadsenej jak blazen, ze priste koupime nejakou poradnou kolobezku, aspon poloprofi, a ja si rikam, jestli si nespletl dite :D
Anonymous »
Já bych z nej vsechny tyhlety sporty vymlatila
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
Vzdyt jsou s tim jenom problemy
At hraje rugby
In.bloom »
A to se vracíme zpatky k tomu bilancovani .. a jak napsala amna-patent na rodicovstvi neni. Laska k diteti je bezpodmínečná a rodic dela vzdycky to, co si mysli, ze je pro dite samozřejmě nejlepsi.. a je dobre to tak delat, dokud dite kvete a je spokojene... Nas Jack (6 let) mel ted maraton lacrossu, fotbalu a baseballu.. ted zacina plavecky tym a ball game konci na leto... Kdyz se ho zeptas, tak ho bavi vse, protoze tam ma kamarady.. ale my vidime vsichni, ze nejvic vynika ve fotbalu a ty ostatni sporty mu moc nejdou.. budeme ho kvuli tomu nutit jen do fotbalu? Ne.. ale postupem casu a s pribyvajici skolou a jinymi aktivitami prijde cas na to si vybrat jeden sport a bude s nim muset mit rodicovstvo o tom rozumny talk... Team work makes the dream work.. ne pres plac.. o vsem se musi mluvit, komunikovat, citit... podle me,.kdyz se netlaci na pilu, tak jde vse nejlip.. pokud jde ruku v ruce vychova s respektem, rutinou a disciplinou... To je cesta k úspěchu... Neustale bilancovat...
Sili »
amna (16:28:47): zajimalo by me, jestli je opravdu ta laska k vlastnímu potomkovi tak bezpodminecna, nebo jestli rodice ve skrytu duse jsou pak zklamání ze se jim ditko nevyvedlo jak cekali.
I mean
Kamaradka ted ma rocniho kluka... Oba rodice extra velky sportovci, maji vsechny ty kocarky a vseobecne rozvijejici a pohybovy alternativni a všechny dalsi mozny hracky, barefootovy boticky atdatd a běhají s nim, jezdi na kole, byl i ve voziku na běžkách atd a už maji nakoupenou mini běžeckou vybavu pro nej az jenou atpatp.
A ja si rikam..
Co když bude z kluka prihlouplej burtik
Nebo ho budou bavit šachy a sport bude považovat za sprostý slovo protože se zpotim fuj
Trošku se bojim ze si taky vysnim dite jako ultimatniho partaka a pak ve snaze utvořit si ho k obrazu svemu na nej budu presne tenhle tlak vyvíjet, byt podvědomě a ne za ucelem znicit mu život ambiciózní a vecne nespokojenou matkou
A ona z ni vyroste afektovana slepice se zajmem leda o sminky nebo tak
I mean
Kamaradka ted ma rocniho kluka... Oba rodice extra velky sportovci, maji vsechny ty kocarky a vseobecne rozvijejici a pohybovy alternativni a všechny dalsi mozny hracky, barefootovy boticky atdatd a běhají s nim, jezdi na kole, byl i ve voziku na běžkách atd a už maji nakoupenou mini běžeckou vybavu pro nej az jenou atpatp.
A ja si rikam..
Co když bude z kluka prihlouplej burtik
Nebo ho budou bavit šachy a sport bude považovat za sprostý slovo protože se zpotim fuj
Trošku se bojim ze si taky vysnim dite jako ultimatniho partaka a pak ve snaze utvořit si ho k obrazu svemu na nej budu presne tenhle tlak vyvíjet, byt podvědomě a ne za ucelem znicit mu život ambiciózní a vecne nespokojenou matkou
A ona z ni vyroste afektovana slepice se zajmem leda o sminky nebo tak
amna »
hahah, to je něco, co teď spíš řešíme o nevlastní dcery. nebo teda, je ještě mládě, ale už se tak člověk porozhlíží po tom, co jí baví a tak vůbec. a to je pořád něco a nějaký rozhodování. pátá třída - řešíš, jestli přeskočit na osmiletej nebo ne. od dva roky později to řešíš zas. a když to nevyřešíš do tý doby, tak za dva roky tě to čeká ve velkým :D
tak furt to dítě pozoruješ a ptáš se, co ho baví, abys to kdyžtak podpořil a tak vůbec. což je asi ok, ale furt je tam někde v pozadí ten tlak :D
ptát se děcka v tomhle věku, jaký povolání se mu líbí, je bullshit, páč zatím z ní vypadne akorát "prodavačka v domácích potřebách, jako moje máma"
táta se snaží jí přiblížit programování a počítače a hrozně tomu fandí, ale to se potkává s úspěchem tak v polovině případů.
a do toho mi ještě přijde, že rodiče ne vždycky vidí to svoje dítě 100% reálně :) manža měl spoustu úžasnejch plánů, kam poslat dítě na školu - tak jsem ho poslala si postupně promluvit s dítětem, jeho matkou a pak taky třídní učitelkou, aby mu došlo, že by se měl vrátit zpátky do reality :)
patent na rodičovství neexistuje.... ale myslím, že jsme se nakonec všichni vyvedli dobře, i když to ne vždycky byla uplně přímočará cesta ;)
tak furt to dítě pozoruješ a ptáš se, co ho baví, abys to kdyžtak podpořil a tak vůbec. což je asi ok, ale furt je tam někde v pozadí ten tlak :D
ptát se děcka v tomhle věku, jaký povolání se mu líbí, je bullshit, páč zatím z ní vypadne akorát "prodavačka v domácích potřebách, jako moje máma"
táta se snaží jí přiblížit programování a počítače a hrozně tomu fandí, ale to se potkává s úspěchem tak v polovině případů.
a do toho mi ještě přijde, že rodiče ne vždycky vidí to svoje dítě 100% reálně :) manža měl spoustu úžasnejch plánů, kam poslat dítě na školu - tak jsem ho poslala si postupně promluvit s dítětem, jeho matkou a pak taky třídní učitelkou, aby mu došlo, že by se měl vrátit zpátky do reality :)
patent na rodičovství neexistuje.... ale myslím, že jsme se nakonec všichni vyvedli dobře, i když to ne vždycky byla uplně přímočará cesta ;)