::R@keta >> Generation Web Vol.2>>

doreen » jako že by s tou holkou na rande nešel jen proto, že mu kluci z kapely řekli, že už jednu holku má? to mi nepřijde zrovna dvakrát výhra :))

Sili » To je jako chodit do prace bez smlouvy..

Za rok se ukaze, ze tysi od toho slibujes nejakou karieru, zatimco tvuj sef si myslel ze to delas jako konicek a jeste zadarmo. A akorat ste se spatne ppchopili.
Od toho tyhle definovane spolecenske smlouvy jsou.aby prinesly obema stranam nejakou jistotu

matejcik » Jde mi o to, ty píšeš, že by to "chození" nemělo preventivní vliv. Ale ono jakoby mohlo mít... kdybyste na začátku neměli ty očekávání stejný. Třeba ty očekáváš že by to dělat neměl a on očekává že to udělat může a co se toho týká tak ty taky.
Co napsal Jeremmy, to mi celkem zní že dokud se to neřekne tak tam ten předpoklad nemusí být .e)
A když teda nějakou dobu s někým seš a je poměrně zjevný že máte ty předpoklady stejný, tak... to je právě to, že tam vlastně ty očekávání jsou... ne?

matejcik » Já jsem to nemyslel tak že bych od kohokoliv ze zúčastněných očekával nějakou sviňárnu, a nebo záruky že nedojde ke sviňárnám.
Ale může komunikace probíhat přesně tak jak má, důvěra a všechno, a pak přijde dotyčnej na rande s tebou a začne ti vyprávět, že předevčírem potkal nějakou hezkou holku a vyměnili si čísla a včera byli na rande a bylo to moc fajn.
Mám z toho takovej dojem, že to by se úplně stát nemělo, v tý obvyklý monogamní konfiguraci...? Takže je tam asi nějakej společnej předpoklad o tom, že ten vztah existuje a má takový nějaký podobný parametry jako má "chození"?
(což potom mě trošku vede k tomu že "a proč tomu teda tak neříkat")
A nebo to tak není a stát se to může a je to ok?

doreen » matejcik (16:01:13): já to třeba v takové situaci beru tak, že pokud komunikace mezi účastníky vztahu probíhá, jak má, tak se o tom, co chtějí, čekají, plánují nebo dělají informují tak nějak přirozeně. a pokud tak nefunguje, nemá imho ten vztah stejně moc perspektivu.

samozřejmě se tím zříkám práva si stěžovat v případě, že si dotyčný například najde ještě další slečnu, ale obecně mi stačí vědomí, že to neplánuje, a vzájemná důvěra. říct si "chodíme spolu" by mě sice dostalo do pozice, že bych pak mohla říct "ty mě podvádíš, čuráku", ale osobně si třeba nemyslím, že by to na to, zda ke kontaktu s onou třetí osobou dojde, mělo jakýkoliv preventivní vliv.

doggy » matejcik (16:01:13): +1

matejcik » matejcik (16:01:13): ...nebo ta nedefinovanost naopak znamená, že tohle je vlastně ok a že se to vyvine?
asi bych mohl takovýchhle otázek položit sto, tak se jich možná moc nedržte a zkuste mi odpovědět na tu myšlenku, na to, jak to vlastně berete.

Pro mě třeba, když mi na někom začne do nějaký míry záležet, tak jsem zvědavej na to co dělá a s kým to dělá a tak dál. A pokud se o tom otevřeně bavíme, tak to rovnou tak nějak samo od sebe zahrnuje nějaký definování a vyjasňování ve stylu "tohle je ok? tohle by bylo ok?" -- i když často nevyřčený. Ale zeptat se "je tohle ok?" a dostat nějakou odpověď je taky zajímavý, a zas to otevírá nějaký zajímavý téma, můžeme se pobavit o pojetí vztahů a líp se poznat atd atd

matejcik » To zrovna teďka trošku řeším, jestli říkat "chodíme spolu" ... ale "nechodíme s nikým dalším" by bylo to poslední co bych tím sledoval ;ep

Jinak já teda o vztazích docela rád mluvím, takže si je definuju aspoň s těmi, se kterými o nich mluvím ... a pak je poměrně dobrej nápad se o té definici nějak bavit i s tím člověkem, se kterým ten vztah je .e) Hlavně v začátku, přijde mi jako děsně rozumná a vlastně i příjemná věc bavit se o očekáváních. Co ten náš vztah obnáší, kam směřuje, co chceme a nechceme dělat, co chceme a nechceme pro druhého a od druhého, atd...
A přijde mi přirozený to potom zkráceně nazvat "chození", pokud to není fakt něco silně atypickýho ... právě proto, že "chození" je samo dost fuzzy a nejde z něj nic moc vyvozovat.

(Plus ještě moje soukromá specialitka: když "spolu chodíme", tak to znamená, že máme implicitně zájem se stýkat, dokud se neřekne opak. Když nějakou takovouhle podobnou "záruku" nemám, tak mi aspoň v minulosti velmi dobře šlo najít si nějaký malý náznaky, že mě dotyčná třeba vidět nechce, a stahovat se do pozadí a neiniciovat. A to nedělá dobrotu.)

Což vlastně by mě vlastně zajímalo, od vás co si to "nevyjasňujete", jak to berete? Stejně máte nějaký očekávání a nějakej model toho co ten vztah znamená, ne? Předpokládáte, že dotyčnýmu na vás (taky) záleží a bude se chovat podle nějakých podobných očekávání? A nebo ho necháváte prostě být ať si jako "dělá co chce"?
Když takovej nedefinovanej chlapec třeba bude chodit na rande s jinou, je to podvádění? (jako z definice nemůže bejt když to není definovaný ;e) ale tak) Nechcete to vědět? Předpokládáte, že si to řeknete? Předpokládáte, že to neudělá? A co když to udělá, protože mu to prostě přijde ok v rámci tý nedefinovanosti? Bude to pak bod proti němu? a a a tak dál

Namarti » Ing. doreen (16:09:39): když jsme se s K. poznali, tak jsme spolu spali a občas jsme šli na pivo nebo ven, pak jsme se postupně víc poznávali, poznali se s kamarády toho druhýho, jezdili jsme spolu na výlety atd. a všichni v našem okolí to nějak přirozeně vzali, že jsme spolu, aniž bysme jim to museli oznamovat (když jsme jim i po půl roce říkali, že nevíme, jestli spolu chodíme, že to neřešíme, tak se nad tím pousmáli a nechali to bejt)...ale na druhou stranu myslím, že je fajn si to v určitý fázi vyjasnit a ten vztah nějak "pojmenovat", i kdyby to mělo být jen z praktickýho hlediska, viz Jeremmy a nechození (nespaní) s jinýma osobama .)

Na druhou stranu, jeden manželský pár z mého okolí si prý povoluje sex s jinýma, takže...

medved » a to je všechno? Víc k tomu tě nenapadá? :-)

Jeremmy » Ing. doreen (16:09:39): to "chodime spolu" treba ja osobne chapu tak, ze kdyz si to rekneme, tak to znamena, ze nechodime s nikym dalsim a ani neplanujeme k tomu smerovat :)

medved » a pak je otázka, jestli ty dva (nebo tři, čtyři, pět, to je jedno) lidi chtěj bejt spolu tak, aby je to bavilo, anebo chtěj dávat okolí najevo, že jsou s někym, a dokazovat ostatním, že jsou zapárečkovaný... existujou určitě obě formy, mě je spíš bližší ta varianta první a zvracim z toho, když někdo ňunískuje na fb svou drahou půlku, ale pokud těm dvoum to vyhovuje, proč ne. Spíš jde o to, že úplně každej vztah je unikátní a vztahy se nedaj imho moc generalizovat, ikdyž to vědci zkoušej. Ale nemáš žádný dva vztahy stejný, každej je postavenej jinak. A je pak samozřejmě i důležitá ta věc, jestli ti dva daní jedinci inklinujou ke konvencím nebo naopak.

doreen » ok, sry, úplně jsem nedomyslela, že to píšu dost široce a obecně.

jde mi spíš o to, že "chodit spolu" znamená pro každého něco jiného, stejně jako například "mít sex". přičemž mám pocit, že pro mnoho lidí se zásadní dojít k okamžiku, kdy si můžou říct "chodíme spolu" z důvodu nějaké vnější prezentace vztahu, citové "lokalizace" sebe sama nebo třeba zaháčkování toho druhého, ale vlastně tam o vztah jako takový zas tak moc nejde.

a mně teda zajímá, co takové definování znamená pro vás. protože třeba pro mě to, jak zjišťuju, moc důležité není a z toho mám ve svém okolí lidi, kteří jsou schopní absolvovat týdenní shitstorm jen proto, že potřebují slyšet "jo, když se mě někdo zeptá, tak řeknu, že jsme teď spolu"

diskutovat o tom, jak by to mělo být, nebo co je správné, mi připadá jako nesmysl :)

guano » guano (15:55:30): jakože pokud se nejedná o (obvykle počáteční) strach ze závazku (z různejch důvodů) nebo to "není ono" (tudíž jo, trávíme spolu ten čas, ale...), nevidim důvod, proč by měl člověk tak usilovat o to, aby to nebylo v pozdější fázi pojmenovaný...
jakože cejtila bych, že někoho miluju, jela bych s nim na dovolenou, řekla mu důležitý věci, ale odmítla bych ho nazývat přítelem? neznamená právě tohle, že je někdo můj přítel? ve kterym případě by se to potom mělo používat...?

dávání vztahu na fb mi přijde nepochopitelný, stejně jako tři dva jedna, budeš se mnou chodit, zaškrtni ano - ne, obvykle to nějak asi vyplyne a oba to cejtěj, krása, ale jako - záleží, o čem se tu teda vlastně bavíme...

guano » no, asi je teda otázka, co znamená definovat, být posedlý definováním, říkát si explicitně, že odteď spolu chodíme a ještě to dávat na fb. asi je to docela široká škála...

jenže slova nějakej význam maj a nežijeme v izolaci... jasně že si to každej může pak nastavit nějak jinak, ale jde prostě o to, co píšu níž. takže znova - ano, neni to záruka absolutně ničeho, resp. v tom smyslu, že slovo "přítel" ti negarantuje, že spolu budete navěky, ale asi jednoduše neočekáváš, že ti dotyčnej zatají zásadní plány, bude balit tvoji kamarádku atd.

proto jsem taky psala, že si myslim, že "... "chodíme ven a je nám fajn" bejvá celkem v pohodě do určitý doby, ne? na začátku" - neumim si představit, že by někdo třeba dva roky nijak neoznačil atd. jedině právě z nějakýho strachu, kterej ale opět - přijde mi obvyklej pro ten začátek.

doggy » aha, tak to možná chtělo vydefinovat předem, vidíš že jsem si představil něco jinýho (konkrétně kdo co od vztahu očekává, co v něm hledá, proč ho vlastně chce mít s tím daným člověkem atd.) ;)

tomuhle docela rozumím v začátcích, jsou prostě lidi, kteří potřebují mít nějakou jistotu (teď to můžu začít brát vážně, teď už nejsme "jenom" kamarádi apod.)

celou dobu mám za to, že se bavíme jen o těch dvou, ne o facebooku nebo okolí.

doreen » nemít vztah definovaný přece neznamená, že věci nejsou vyříkané nebo vysvětlené nebo že si kdokoliv cokoliv domýšlí.

mám na mysli takové to "teď spolu chodíme", "je to moje přítelkyně", apod.. čemuž se přikládá neskutečná váha, přestože to ve skutečnosti pro každého znamená něco jiného a samo o sobě to není záruka absolutně ničeho.

vážně nemůže vztah fungovat pouze na tom, jak ho vnímají zúčastnění, je nutné mít na facebooku odkliknuto "zadaný"?

doggy » guano (15:36:00): přesně. menší legrace je už si tyhle věci definovat po pár letech, nedejbože před/po svatbě/dítěti.
imho si raději něco tisíckrát vyříkat či vysvětlit, než si tvořit nějaké domněnky.

guano » tak mně to přijde celkem přirozený, právě kvůli tomu "uchopení", celkově si věci různě kategorizuješ, a pocitu větší jistoty (=líp se pohybuje v prostředí, který je "známější", ne?), jednak právě kvůli tomu uchopení a jednak proto, pokud jde o ty vztahy, aby nepřišla nějaká facka, která by byla trapná... jakože slovo samo o sobě ti žádnou jistotu nedá, nikdy nemáš nic jistýho, ale naopak ta potřeba "nebudeme tomu nijak řikat" se podle mý zkušenosti objevila vždy v momentě, kdy byl člověk nejistej sám sebou, směřováním toho vznikajícího vztahu, chtěl si nechávat zadní vrátka, cokoliv...
asi je to trochu ujetý, ale napadlo mě přirovnání - můžu si dělat kafe do něčeho, o čem si nejsem jistá, že je to hrneček - důležitý přece je, že se z toho dá pít a je to vesměs ok, žejo. jenže pak se o to třeba říznu, což bych od hrnečku nečekala, a můžu si říct (a někdo mi může říct), že to jsem kráva, vždyť nikdo netvrdil, že to je hrníček, tak co se rozčiluješ...
protože "chodíme ven a je nám fajn" bejvá celkem v pohodě do určitý doby, ne? na začátku. já bych třeba ocenila vědět, že na mě někdo nevyrukuje s nějakou sračkou a bude tvrdit, že nikdo nic nedefinoval, tak co... vyrukovat se sračkou může člověk samozřejmě kdykoliv, ale aspoň se na něj "líp zlobí" a nejste za idioty, ne?.))

doreen » "máš pocit"
no :)
jsem ráda, že to tak vidí i jiní. začínám si ve svém okolí připadat jako weirdo