guano »
tak mně to přijde celkem přirozený, právě kvůli tomu "uchopení", celkově si věci různě kategorizuješ, a pocitu větší jistoty (=líp se pohybuje v prostředí, který je "známější", ne?), jednak právě kvůli tomu uchopení a jednak proto, pokud jde o ty vztahy, aby nepřišla nějaká facka, která by byla trapná... jakože slovo samo o sobě ti žádnou jistotu nedá, nikdy nemáš nic jistýho, ale naopak ta potřeba "nebudeme tomu nijak řikat" se podle mý zkušenosti objevila vždy v momentě, kdy byl člověk nejistej sám sebou, směřováním toho vznikajícího vztahu, chtěl si nechávat zadní vrátka, cokoliv...
asi je to trochu ujetý, ale napadlo mě přirovnání - můžu si dělat kafe do něčeho, o čem si nejsem jistá, že je to hrneček - důležitý přece je, že se z toho dá pít a je to vesměs ok, žejo. jenže pak se o to třeba říznu, což bych od hrnečku nečekala, a můžu si říct (a někdo mi může říct), že to jsem kráva, vždyť nikdo netvrdil, že to je hrníček, tak co se rozčiluješ...
protože "chodíme ven a je nám fajn" bejvá celkem v pohodě do určitý doby, ne? na začátku. já bych třeba ocenila vědět, že na mě někdo nevyrukuje s nějakou sračkou a bude tvrdit, že nikdo nic nedefinoval, tak co... vyrukovat se sračkou může člověk samozřejmě kdykoliv, ale aspoň se na něj "líp zlobí" a nejste za idioty, ne?.))








