::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
AKTUÁLNĚ (ﾉಥ益ಥ）ﾉ彡┻━┻
http://www.youtube.com/watch?v=d4egZq-b4nA
uri »
popel (17:35:26): ja ti rozumim, protoze vim, ze vubec netusis jak to je ve skutecnosti ')
Tychi »
Aktuálně jsem sice v bance měla snahu vše před podpisem přečíst, ale stejně jsem zas podepsala něco, co jsem nechtěla.. Že já tam vůbec lezu.
Maxidejf »
Aktuálně už mi tretim dnem hraje v hlavě never gonna give you up... Why u do this brain??!#$&
uri »
altualne tejden hyreni v Pattaye jako dobry, ale uz se tesim zejtra zpatky do Sinkace a ke studiim, se to cloveku celkem rychle omrzi takovehjle plytkej zivot
swagger »
emily.wais (19:11:42): tak treba ted mi zpusobujou 14h nataceni a neustale prichazeji na dalsi a dalsi picoviny. :)
popel »
geek0n (18:12:53): To já taky, moje story měla dohru ještě dneska, když nám v poledne řekli, že prej už je to opravený. Místo mechanismu dveři byly čtyři tužkovky a sice nic netikalo, ale taky se to nedalo otevřit :) Ale ty tu svou fannyku třeba taky ještě někdy potkáš :))
doreen »
Aktualne dnes jeden naprosto úděsný pohovor na zajímavou práci a jeden úplně super pohovor na práci, kterou nevím jesti chci dělat... Si nevybereš
popel »
Aktuálně to je zase jednou super pracovní výlet. Po pětihodinový večeři a drincích dojdeme s kolegyní ve dvě ráno do hotelu, už se obě dost těšíme, až zalezem spát. Strčim kartu do dveří a nic. Tak znova. Zkusíme kartu kolegyně, taky nic. Všimneme si, že dveře tikaj (?!). Nechce se nám jet devět pater na recepci otravovat rozespalého mladíka na noční službě, aby nám otevřel, tak si sednem na chodbu na zem, že těm dveřím dáme chvilku čas, jestli třeba nepřestanou tikat.
Nepřestaly.
Tak jedeme dolů a tam kolegyně vysvětluje, že se nám rozbily dveře, nefunguje ani jedna karta a že dveře tikají. Recepční vypadá zmateně, pobaveně a nevěřícně. Ptá se na číslo pokoje, kouká do počítače a ptá se "Ok, so room number 902. Zuzana, right?" Když se v odpověď ozveme obě, protože jsme obě Zuzany, tak už si podle výrazu začíná myslet, že si na něj kamarádi vymysleli nějakej ujetej vtip. Protože se už od soboty všichni divěj, že jsme dvě Zuzany, nevydržíme se nesmát, což nám ve dvě ráno dodává na důvěryhodnosti.
Recepční nám zkontroluje karty a pošle nás zase nahoru, ať to znovu zkusíme. Samozřejmě to nefunguje, za chvíli přijede chlapík s balíčkem karet a postupně je všechny s neodblomnou vírou v každou další z nich zkouší. Nic nefunguje. Pak si sám dveře poslechne a teprve v tu chvíli nám věří, že fakt tikaj, že nejsme cvoci.
Prý zavolá mechanika. Který tu bude nejdřív za 15 minut, ale spíš později, protože asi spí. Ve dvě ráno se tomu moc nedivim, my bychom taky rády spaly. Recepční nastoupí do výtahu a odjede, my si uděláme pohodlíčko na gauči v chodbě smířené s tím, že tam strávíme další minimálně hodinku, možná dýl, protože jestli někdo bude budit mechanika s tím, že nám tikají dveře, tak ho nejspíš mechanik pošle párkrát do háje, než se vyhrabe z postele. Naštěstí se za chvíli objeví recepční s kouzelnou mašinkou, dveře nám otevře a ještě lámanou angličtinou radí, že nemáme z pokoje odcházet obě najednou, protože bychom se nedostaly zpátky, a že teda dobrou noc.
Těšim se, co přijde zítra!
ale geek0n (9:26:50): tohle je, uznávám, úplně jinej level ujetosti :D
Nepřestaly.
Tak jedeme dolů a tam kolegyně vysvětluje, že se nám rozbily dveře, nefunguje ani jedna karta a že dveře tikají. Recepční vypadá zmateně, pobaveně a nevěřícně. Ptá se na číslo pokoje, kouká do počítače a ptá se "Ok, so room number 902. Zuzana, right?" Když se v odpověď ozveme obě, protože jsme obě Zuzany, tak už si podle výrazu začíná myslet, že si na něj kamarádi vymysleli nějakej ujetej vtip. Protože se už od soboty všichni divěj, že jsme dvě Zuzany, nevydržíme se nesmát, což nám ve dvě ráno dodává na důvěryhodnosti.
Recepční nám zkontroluje karty a pošle nás zase nahoru, ať to znovu zkusíme. Samozřejmě to nefunguje, za chvíli přijede chlapík s balíčkem karet a postupně je všechny s neodblomnou vírou v každou další z nich zkouší. Nic nefunguje. Pak si sám dveře poslechne a teprve v tu chvíli nám věří, že fakt tikaj, že nejsme cvoci.
Prý zavolá mechanika. Který tu bude nejdřív za 15 minut, ale spíš později, protože asi spí. Ve dvě ráno se tomu moc nedivim, my bychom taky rády spaly. Recepční nastoupí do výtahu a odjede, my si uděláme pohodlíčko na gauči v chodbě smířené s tím, že tam strávíme další minimálně hodinku, možná dýl, protože jestli někdo bude budit mechanika s tím, že nám tikají dveře, tak ho nejspíš mechanik pošle párkrát do háje, než se vyhrabe z postele. Naštěstí se za chvíli objeví recepční s kouzelnou mašinkou, dveře nám otevře a ještě lámanou angličtinou radí, že nemáme z pokoje odcházet obě najednou, protože bychom se nedostaly zpátky, a že teda dobrou noc.
Těšim se, co přijde zítra!
ale geek0n (9:26:50): tohle je, uznávám, úplně jinej level ujetosti :D
emily.wais »
swagger (10:24:35): copak ti provedli? :-)
Mi povidej, několik let jsem s ima žila... :-)
Ono i frankofonní belgičani jsou děs, běs... :-)
Mi povidej, několik let jsem s ima žila... :-)
Ono i frankofonní belgičani jsou děs, běs... :-)
