guano »
no tyjo, ve mně to pojmenovávání po někom vždy připomene takový ty vyprávění, kde figuruje jeden "malej" a druhej "velkej", takový to "přišel tam velkej Pepa" a "malej Pepa má narozeniny" (a je jedno, že "malýmu" je už 40 atd.).
jasně, děje se to běžně, rozumim, můj táta se jmenuje stejně jako se jmenoval děda, ale vždycky mi to přišlo divný, jako taková ta "stopa", něco jako že "jsem tvůj, jsi můj", vytvořit si "menší reprezentativní já" .D osobně
by mě ani nenapadlo pojmenovat dítě, kdybych náhodou nějaký chtěla, po sobě! dejme tomu, že teda ještě po někom v rámci rodiny, ale Paldo, proč bys vlastně chtěl, aby syn měl stejný jméno? přijde mi i zvláštní, že by na jedno oslovení reagovali dva lidi