doreen »
My jsme teď s kolouchem začli chodit na jógu, a jak jsem to dřív nesnášela, tak mi to najednou na to tělo rozehnilý ze sezení u komplu přijde strašně dobrý :)
Ale jinak sama sebe šíleně seru. Mám utkvělou, a úplně debilní, představu, že aby měla sportovní aktivita smysl, tak musím bušit má krev aspoň hodinu a půl jinak to bude ztráta času, a že to musím dělat odpo/večer, protože vím, že ráno nemám tolik síly ani energie. Takže se samozřejmě v týdnu po práci už téměř k ničemu nevzmůžu. Aktuální plán je začít ráno vstávat hned jak se vzbudím, což je většinou kolem šesté a jít se proběhnout třeba jen na půl hodiny (takže bych to krásně stihla), a ne až o půl osmé, když vím, že ta proválená hodina stejně nemá žádný pozitivní dopad na míru odpočinutí. A odpo už pak budu mít "splněno" a budu si moct přidat jen něco pro radost. Navíc odcházet do práce s tím, že už jsem ten den něco udělala pro sebe, mi taky přijde super. Ale jak se donutit začít že?! :D Dneska už to skoro klaplo a pak promluvilo mé vnitřní prase..
.. výlev jako bič na mě svědomí.