popel »
Já mám svý vlastní dvojče a můžu říct, že to má svý pozitiva (děcka si vyhrajou; když to dobře vyjde a maj se rádi i jako starší, tak jsou jeden druhýmu dobrej kamarád, podpořej se), ale i negativa (časem se chtěj spíš zabít, všechno pro ně musíš mít dvakrát; co nemáš dvakrát, protože „jim to stačí dohromady“, tak o to se vždycky servou; dva smradi vymyslej komplikovanější a nebezpečnější hry, obzvlášť za předpokladu, že se snažej jeden druhýho v něčem trumfnout). Musíš si dát pozor, abys je ani nesrovnával, ani jim zase každýmu nenastavoval jiný podmínky, každej se pak cítí ublíženej… z toho je samozřejmě řada věcí aktuální i u dětí, který jsou od sebe třeba dva tři roky, ale u těch dvojčat to asi člověk víc sleduje.