guano »
a co je "určitej druh sebestřednosti" konkrétně?
Lord_Palda (12:15:25): nevim no, na jednu stranu souhlasim, že je těžký měnit zaběhnutý vzorce, nedejbože "chtít někoho měnit" nebo "chtít se kvůli někomu změnit" (je to vůbec dobrý, eh?), ale na druhou já osobně moc nemusim "takhle to je", případně jak zrovna zmiňuje swagger "takovej jsem, upozorňoval jsem na začátku", takovej alibismus, jako bych tušila v závorce "pokud ti to vadí, tak jdi do prdele", tedy "odmítám se vůbec na chvilku zamyslet nad tim, proč to tak je a jak to třeba upravit" (neřikám, že je to zrovna konkrétně swaggerův případ, jen používá tu větu). což mi přijde naprosto zásadní - zamejšlet se nad tim, jaký faktory maj vliv na to či ono chování. nerada bych v životě skončila jako někde v těch internetovejch poradnách, kde, když to přeženu, jsou nějaký ty pani vůbec rády, že někdo přijde domů a všimne si, že tam jsou, tak ať jsou ticho .D
já právě "jak jsem starší" (ugh!!!) - ok, a zamejšlim se někdy až moc .D, tak si uvědomuju, kolik věcí je danejch tim, že si něco táhneš z minulosti, něčeho se bojíš, něco si interpretuješ jinak, bla... a čim dál tim víc si taky začínám uvědomovat, jak moc (!) je důležitá komunikace, což teda tradá, jasně, to víme všichni, ale opravdu reagovat a snažit se chápat toho druhýho, aniž by docházelo k dramatickým odchodům, odmlčením, výkřikům atp. samozřejmě jsem si užila v průběhu let hodiny a hodiny neskutečnýho řešení, kdy jsem bezpochyby ultimátně mučila druhý (zpětně bych to dělala jinak a pomyslně se omlouvám za způsobené následky), zároveň mě k tomu často dovádělo to, že druhej člověk prostě neodpovídal na moje otázky, nebylo prostě možný si vzájemně si říct, co se děje a co s tim budeme dělat.
mam u sebe mimochodem pocit, že si jsem si teď podvědomě, abych se vyhnula pocitu, že na mně někdo visí a chce mě pohltit, opět jako objekt zájmu vybrala někoho, na koho bych teoreticky mohla nalepit něco mezi "sobec", "samorost" atd. (jak moc je to vzdálený od "sebestřednej hajzl"? což mi teda přijde jako docela brutální výraz), přesně se taky naťuklo "já to tak mam a musíš to chápat, nemůžu se (a nechci) měnit". takže to je pak vlastně tak, že ačkoliv mam ráda svůj klid a nejsem tak plurálový typ ("my máme rádi..."), necejtim dostatečnej zájem... (no nic, je tam samozřejmě xyz dalších faktorů, vůbec forma "vztahu" atd., bla)...
jen že když nad tou "sebestředností" přemejšlim, tak jako kdyby to šlo trochu v ruce s jakousi "nezávislostí" (souvisí to vlastně s tim "nevěřim nikomu", takže nikdo neni moc blízko, ne?)...která je právě fajn, pokud na sebe nemaj lidi bejt nalepený, já si třeba ráda dělám svoje a otázku "blízkosti-vzdálenosti" taky považuju za dost aktuální, ale pak je tam taky otázka nějaký ohleduplnosti, spolehlivosti... (jakože když to je "hele, mám tě rád/a, ale přijedu, až se mně bude chtít" nebo "mně se čůrat nechce, tak přidej do kroku", tak si asi může člověk myslet, že si ho někdo neváží, necejtí podporu...?)