doreen »
mně to přijde hrozně smutný..
jakože lidi, kteří obětovali dost velkou část života, aby nás vychovali a dali nám zázemí.. a pak z nich uděláme nějakej jinej druh, se kterým je z principu trapný i komunikovat, proč?
uri »amna (21:33:05): to je presne ten pokec o hovne, kterej nesnasim, kdyz se k nemu primotam, me to nezajima co kdo delal celej den (pokud to neni epic story) a uz vubec nemam potrebu pitvat svuj vlastni den (pokud to neni epic story) '))
amna »
souhlas.
já jsem s mámou v kontaktu skoro denně, nebo aspoň párkrát do tejdne (ale tak holky to mají s mámama asi trochu jinak než kluci?). a bavíme se o běžnejch věcech typu "jak se máš, jak to šlo dneska v práci, viděla jsem dobrej film, byla jsem na dobrým jídle, něco zajímavýho jsem četla, bla bla".
jestli mám doma uklizeno a navařeno mámu nikterak nezajímá, jestli žiju v bordelu, špíně a o hladu je tak nějak můj problém
Sammy »
asi je to spíš o tom, jaké ty rodiče kdo má, pokud by to měly být hovory ve stylu, ať jím teplé jídlo, uklidím si pokoj apod., tak bych neměla důvod volat, to není konverzace
Sammy »
já jsem s mamkou v kontaktu denně, tzn. že si voláme minimálně jednou za den, někdy i víckrát nebo nějaká smska nebo se vidíme do toho, teď teda trochu méně, když jsem s milým (méně je myšleno min. jednou týdně).. a do ničeho mi nekecá, rodičovské hovory ve stylu ukliď si and shit jsme nikdy neměly, takže spíš kecáme jako bych kecala s nejlepší kamarádkou